Hlavní obsah

Rodný hrob Víta Slívy

6. 11. 2004, 14:45
Právo, Salon

Vít Slíva je v současné české poezii asi jediný, kdo by se mohl chlubit (pakliže by k chlubení měl alespoň trochu sklon) následovníky či žáky. Počátkem 70. let ho mladistvé halasovství přivedlo k Ludvíku Kunderovi. V 80. letech kolem něj začalo vznikat volné sdružení přátel a básníků, kteří se scházejí v Brně v královopolské restauraci U Hloušků.

Foto: město Bohumín

Vizualizace budoucí podoby vnitrobloku mezi Poděbradovou a Alešovou ulicí v centru Bohumína.

Článek

Je autorem devíti sbírek (zatím poslední Jízdenka z Hradce na Hradec byla společným vyznáním rodnému kraji s bratry Jiljím a Liborem - Weles, 2003), zastoupen v řadě sborníků a almanachů, v roce 2003 byl za knížku veršů Bubnování na sudy oceněn cenou Magnesia Litera za poezii a Cenou Nadace Českého literárního fondu. Právě vydaný Rodný hrob je sbírkou intimně laděných veršů z let 1998-2004.

Obsahuje básně reflektující osobní zážitky a tragédie, až mystické vzpomínky na dětství, na syna a otce (Synáčku-tatínku / v úmrtním děložním lůžku!), či básně dedikované blízkým osobám a básníkům. Ústředním motivem je ale smrt a narození, rodný hrob a lůno matky, jež básníkovi splývají ve věčný obraz nicoty (Usínám svinut jak v lůně / - a procitám na zádech natažený...). Přes silně existenciální rozměr sbírky je největší její kvalitou autorova práce s jazykem, který ve Slívových verších získává dávnou "pramennou" sílu živočišných vášní a emocí.

Vít Slíva: Rodný hrob

Host 2004

92 stran. Doporučená cena 119 Kč

POEZIE

Mluví naléhavě, že až pošvou,

Mluví naléhavě, že až pošvou, ústy jako by jen rodila;

Mluví naléhavě, že až pošvou, ústy jako by jen rodila; jako když psa na psa poštvou,

vhryzena je do díla.

Jenom v ní tvá láska trvá,

Jenom v ní tvá láska trvá, trvá, že až zapomeneš její jméno...

Jenom v ní tvá láska trvá, trvá, že až zapomeneš její jméno... (Láska-kurva,

co má ještě před početím potraceno.)

V její obrovité láhvi tmy

V její obrovité láhvi tmy slunko je jak zátka zaražené

V její obrovité láhvi tmy slunko je jak zátka zaražené a dopíjí tam svoje zkyslé dny.

Svůdná, jako zrcadlo je ženě,

zve své muže k opilosti,

zve své muže k opilosti, dovolené v zahraničí pro chudé.

zve své muže k opilosti, dovolené v zahraničí pro chudé. (Nikdo je tam neuhostí,

každý své si odbude.

V slzách kraulují...) A ona, ona, och, ví,

V slzách kraulují...) A ona, ona, och, ví, jak dokonale bude každý sám,

V slzách kraulují...) A ona, ona, och, ví, jak dokonale bude každý sám, až rakví naposled se vpochví,

pozpátku a bůhvíkam.

Ze sbírky Rodný hrob

Reklama

Související témata:

Související články

Bratři Slívové

18. 1. 2004, 7:49

K prvnímu výboru ze své básnické tvorby přizval Vít Slíva (1951) své mladší bratry Jiljího (1953) a Libora (1955). Tři rodáci z Hradce nad Moravicí se knížkou...

Výběr článků