Článek
Průvod, jehož součástí byl i vůz, v němž bylo v rakvi uloženo tělo Ozzyho Osbourna, prošel městskou tepnou Broad Street až k mostu Black Sabbath Bridge a k pomníku skupiny Black Sabbath, kterou Osbourne na konci šedesátých let spoluzaložil. Neminul ani místa, která měl zpěvák rád, stejně tak hospody, do nichž on a členové skupiny Black Sabbath chodili.
Do kroku hrála dechová kapela Bostin’ Brass. Průvodu se účastnili i Osbournova rodina a hosté z hudebního světa.

Starosta Birminghamu Zafar Iqbal popsal Osbourna jako „syna Birminghamu“ a řekl, že to on „dostal Birmingham a Aston na mapu.“

S Ozzym se přišly rozloučit desetitisíce fanoušků.
Viditelně dojatá Sharon Osbournová, hudebníkova žena, byla obklopena svými dětmi a zástupci nejbližší rodiny. Přišli na místo, na které lidé kladli květiny. Osbournová tam položila růžovou růži.
Ulice centra Birminghamu lemovali lidé, kteří přijeli nejenom z celé Velké Británie, ale i z mnoha míst světa, aby vzdali svému rockovému hrdinovi hold.
Vzpomínky přátel
Loučili se i jeho kolegové. Kytarista Zakk Wylde, jenž s Osbournem mnoho let spolupracoval na jeho sólové cestě, se několik hodin předtím, než průvod vyšel, podělil o vzpomínky na svůj poslední kontakt s ním.

Sharon Osbournová společně s dětmi položila před pomník květiny.
„Všichni byli v šatně v zákulisí a já mu chtěl dát pokoj. Myslel jsem si, že se uvidíme později, druhý den nebo tak nějak. Ale ne. Poslední zpráva, kterou jsem od něj dostal, zněla: ,Zakky, promiň, bylo to tam jako v blázinci. Neviděl jsem tě. Díky za všechno. Miluji tě, kámo.‘ To bylo vše,“ řekl.
O tom, jak probíhala zkouška skupiny Black Sabbath před rozlučkovým koncertem 5. července v Birminghamu, hovořil baskytarista skupiny Geezer Butler.

Fanoušci se po skončení průvodu shromáždili před pomníkem.
„Věděl jsem, že Ozzy není v dobrém stavu, ale nebyl jsem připraven vidět, jak je křehký. Na cestě do zkušebny ho doprovázeli dva pomocníci i zdravotní sestra. Opíral se o hůl, a protože to byl Ozzy, jeho hůl byla černá, posetá zlatem a drahými kameny.“
Potom dodal: „Kromě obvyklých pozdravů toho na zkoušce moc neřekl. Když zpíval, seděl na židli. Přehráli jsme si domluvené písně, ale bylo vidět, že ho to po šesti nebo sedmi skladbách vyčerpává.“