Hlavní obsah

Revoluční estetika karafiátů a sametu

Právo, Jan Šída

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Galerie hlavního města Prahy připravila v Městské knihovně výstavní projekt Karafiáty a samet, Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, který je možné vidět do 29. září. Expozice představuje první souhrnnou prezentaci portugalského výtvarného umění u nás.

Foto: Repro Jan Šída, Právo

Na výstavě jsou díla inspirovaná i okupací 1968 a následnou normalizací (Július Koller, Československo).

Článek

Navíc jsou díla z Iberského poloostrova vystavena v kontextu s československou tvorbou inspirovanou okupací ze srpna 1968, následnou normalizací a sametovou revolucí v listopadu 1989.

Projekt je výsledkem dlouhodobé spolupráce, kterou zaštiťovaly kurátorky Sandra Baborovská (z GHMP) a Adelaide Ginga (MNAC z Lisabonu). Jeho cílem je ukázat ideovou provázanost mezi převraty z let 1974 a 1989.

K lepšímu pochopení politických i historických souvislostí nechali organizátoři výstavy na dlouhou bílou stěnu v centrální hale umístit dvě osy, na kterých jsou uvedeny časové údaje a základní fakta z obou zemí. Ta portugalská začíná rokem 1928, kdy se začal v politice prosazovat Antonio de Oliveira Salazar, představitel autoritářského režimu. Důležitější je však plakát takzvané karafiátové revoluce z 25. dubna 1974, na němž malá holčička klade květinu do hlavně vojenské útočné pušky.

Naše linie začíná rokem 1948, kdy došlo ke komunistickému převratu, a zdůrazňuje události pražského jara z roku 1968. Obě čáry končí v polovině devadesátých let. Obě osy se pomyslně protnuly v roce 1989, protože právě delegace z Portugalska byla první, která přijela podpořit naši cestu k demokracii a rozdala padesát tisíc růží lidem na pražské Národní třídě.

Vystavená díla představují klasické obrazy, plakáty, asambláže i prostorové objekty. Výmluvný je sádrový objekt Evy Kmentové Ruce z ledna 1968. Dvě lidské dlaně, levá je perforovaná kulkami, evokují člověka, který se vzdává, leč marně. Podobně výrazně působí také koláže Any Hatherly Lisabonská ulice (1977). Připomínají potrhané plakátové plochy plné symbolů. Vedle srpu a kladiva, ozubeného kola a titulků místních deníků jsou v ní také tváře anonymních lidí.

Je trochu paradoxní, že Portugalci nám vyjádřili podporu právě v listopadu 1989, tedy v době, kdy českoslovenští fotbalisté vyřadili jejich reprezentanty v kvalifikaci mistrovství světa 1990, a jeli tam místo nich. Horkokrevní jižané jako by na vše zapomněli a dokázali si k národu ve střední Evropě najít cestu. Podobné osudy i umění dokážou zkrátka lidi spojovat.

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Související témata:

Výběr článků

Načítám