RECENZE: Zpověď farářky? Sto procent za upřímnost

Vyprávění střídá poctivě její úvahy s rozhovory, jež s ní hodiny a hodiny vedl herec Tomáš Novotný. Dotýkají se témat, s nimiž si církev neví dlouhodobě rady – včetně celibátu, předmanželského sexu, vztahů mezi lidmi stejného pohlaví… - až po témata, v nichž se Kopecká svěřuje čtenářům se svými strachy, obavami.

Výsledkem téhle kompilace je osm kapitol, které spojuje zamyšlení, jak hodně se církev (ne)musí změnit, aby se přiblížila moderní době, aby byla schopná v ní fungovat a přežít.

Autorka nikomu nenabízí radikální řešení podobných problémů. Jen z vlastní pozice nabízí přesný vhled do profese, která není pro ženu tak úplně typická. Netají se tím, že se musí vyrovnávat s tisíciletými (nejen) náboženskými zvyky. S tím do jejího života přichází stále se opakující se otázka: je tohle ještě pro farářku vhodné?

Odpovědi na ni hledá v knize postupně, pečlivě, důsledně. Přičemž se nepřestává ptát. Má farářka právo tančit? Nosit přiléhavé šaty? Být krásná?… Nepochybuje, že ano. „Jsem přesvědčená o tom, že kdyby lidé víc tančili, byli by šťastnější,“ konstatuje mimo jiné v kapitole, v níž řeší svou účast ve StarDance, kde došla až do finále.

Dobře si uvědomuje, že pro církev je podobná aktivita (skoro) nutností. Musí vstupovat do veřejného prostoru (včetně fungování na sociálních sítích), aby překotné změny přicházející v 21. století přežila…

Vedle exkurze do duchovního světa poskytuje kniha řadu informací z osobního života Kopecké. Její fanoušci se dozvědí o jejím dětství v Lounech i o současnosti, k níž patří vedle psychicky náročné práce – plné radosti, stresů a tajemství – rovněž soukromý život.

Ani tady autorka čtenáře nezklame. Vypráví upřímně o tom, že je jen člověk, žena chybující a milující, toužící po lásce, dotecích. Nepředstírá. Nežádá nikoho odpuštění. Jen vypráví, srovnává, nesoudí, v rovině víra-člověk-rozum nabízí podněty k zamyšlení. Opakovaně také konstatuje, že ani v Bibli leckdy to „správné“ řešení problémů není.

Právě její neutuchající zvědavost sjednocuje. A jen tak mimochodem, je také krásná. Díky fotografiím Lukáše Bíby a grafice, kresbám Moniky Pavlovičové.

Hledáte-li zajímavé čtení na podzimní večery, jste-li ochotní se na chvíli zastavit, přemýšlet nad věcmi, které se vás ani týkat nemusejí, Kopecká vám nabízí ideální materiál k podumání nad světem, který je křehký, ale stále náš/váš.

O tom, jak se v něm k sobě budeme chovat, rozhodujeme jen a jen my. „Potřebujeme dobře obstát sami, abychom mohli utvářet vztahy s druhými,“ konstatuje mimo jiné, s čím lze jen pokorně souhlasit.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Zpověď farářky - Martina Viktorie Kopecká