Článek
Možná by bylo příliš svazující nazývat Karouška pouze sochařem. Jeho umělecký záběr totiž obvyklé chápání skulptury výrazně přesahuje. Spíše se v jeho případě jedná o expresivní performanci ve veřejném prostoru nebo hledání východisek v netradičně pojaté figurativní tvorbě.
Pomáhá si mimo jiné i tím, že používá neobvyklé materiály (kameny, dráty, zdeformované plechy), fragmenty strojů (tankové pásy, řetězy, elektromotor) a klade důraz na jejich tvarovou originalitu, kterou přetavuje v další výrazovou kvalitu.
Tyto atributy chtěl využít při návrzích netradičně pojatých pomníků, které plánoval zasadit do veřejného prostoru. Totalitní doba však nebyla na jeho radikální abstrakce připravena a Karoušek skončil jen u modelů. Motýlí křídla i abstraktní drátěné konstrukce byly pro tehdejší kulturní cenzory prostě nestravitelné.
Jeho nejznámější plastika Vzlet II v Ruzyni byla však zrealizována až po jeho smrti podle modelu. Ačkoli se od původního návrhu dosti odklonila, stále je z ní patrná Karouškova touha po odlehčení na první pohled hutné materiální esence.
Ve figurativní tvorbě jsou jeho snahy o umělecké překročení obvyklých formátů mnohem markantnější. Tam, kde sochař ořeže tvar jen na základní geometrické obrazce (kruh, trojúhelník, přímka), dosahuje nejlepšího estetického dojmu. Skulpturu Holčička tvoří kámen politý červenou barvou, který symbolizuje hlavu, kovový fragment funguje jako tělo. Dynamiku celého díla umocňuje propletený drát vytvářející jakousi korunu.
Valerian Karoušek patřil mezi vizionáře nového sochařského umění. Proto byl, stejně jako většina géniů, téměř nepochopen a na svou důstojnou pozici v dějinách našeho umění stále čeká.
Valerian Karoušek: Abstrakce – konkrétno – citovost |
---|
Oblastní galerie v Liberci, do 30. srpna |