Článek
Čeká nás přelidnění planety, hladomor, zhroucení starých států. V budoucnosti všechno ovládne jakási Evropská federace (snad parodie na EU?), která nařídí politiku jednoho dítěte a sourozence nemilosrdně likviduje.
Budoucí společnost bohužel líčí tvůrci dost zmateně. Vůbec se nedozvíme, jak vlastně funguje. Je to diktatura, nebo demokracie? Mluví se tam o volbách, zároveň ale můžete po dlouhá léta ve velkém zabíjet děti a tvrdit, že jen spí. Ví o tom spousta lidí v budově, ale nikdo to nevynese ven, nikdo to neřeší. Ačkoliv se venku nekoná žádná válka ani povstání, jsou tam od rána do večera na ulici vojenské kontroly a takový stav trvá zjevně několik let, aniž by se tomu lidé divili.
Vizuální pojetí budoucího světa dopadlo velmi nudně, zdá se, že chyběly nápady i peníze. Divákovi po všech Terminátorech a Blade Runnerech nabídne jen šedé paneláky, nezajímavá auta nelišící se od současnosti a normální střelné zbraně. Technika jako by se za 50 let vůbec neposunula.
Samotná zápletka pak vyžaduje od diváka značnou dávku naivity. Má uvěřit, že hodný děda (Willem Dafoe) dokáže desítky let utajit uprostřed velkoměsta v běžném bytě sedm dětí a vychová je až do dospělosti, aniž by si sousedi nebo policie něčeho všimli.
Sestry dospějí (všechny hraje Noomi Rapaceová), a teprve když jedna záhadně zmizí, začne válka proti orwellovskému systému, který se ukáže být pozoruhodně neschopným, když nedokáže zlikvidovat sedm neozbrojených holek. Zbytek je průměrný akční film – honičky a brutální rvačky vyšperkované jednou či dvěma nechutnostmi.
Snad byl slibný námět, výsledný film je ale nelogické neoriginální béčko, které snadno uspí. A Noomi přece jen není taková krasavice, aby se vyplatilo na ni dvě hodiny zírat jako na obrázek.