RECENZE: Umění jíst a milovat. Obrazy plné vůní a chutí

Po předpremiéře na karlovarském festivalu nyní vstupuje do českých kin.

Po jeho zhlédnutí si ovšem člověk uvědomí, že volba to byla vlastně dost logická. Těžko bychom totiž hledali film, který je (navzdory režisérovu vietnamskému původu) ve všech směrech tak francouzský jako právě Umění jíst a milovat. Včetně hereckých hvězd Juliette Binocheové a Benoîta Magimela.

Píše se rok 1885, starý dům v údolí Loiry se probouzí do dalšího krásného rána. Rozlehlou zahradou prochází kuchařka Eugenie (Binocheová) a vybírá čerstvou zeleninu a byliny pro oběd. Pán domu, gurmán Dodin si dává lázeň a ještě před společnou snídaní promýšlí další z receptů, které Eugenie uvede v život.

Na plotně bublá dlouze tažený bujon, do jiného hrnce hází pomocnice raky, v míse se máčí kambala, Eugenie vkládá do trouby telecí karé. Z barev přechází zrak, chutě se přenášejí z plátna do sálu, sliny se sbíhají, a kdo přišel do kina hladový, trpí. Ale krásně.

Film nikam nespěchá, v kuchyni zůstane dobrých deset prvních minut, soustředí se na ženské ruce, které připravují lákavé lahůdky pro Dodinovy přátele, krouží kolem důmyslných kuchařských pomůcek doby dávno minulé. A když vyjde do krajiny, cítíme propojení oněch chutí a barev s přírodou.

Snad každý záběr, kdyby ho tvůrci zastavili, by vytvořil nádherný, kompozičně i barevně ladící obraz.

Se stejnou sympatií a krásou snímek vyjadřuje i Eugeniin a Dodinův vztah. Žijí a pracují spolu dvacet let, jejich souznění působí dokonale, ale Eugenie Dodinovy žádosti, aby si ho vzala, vytrvale odmítá. Přišla by o svou nezávislost, o svobodu, a tak, jak žijí dosud, se jim přece daří nádherně. Dodin ale o svatbu stojí čím dál víc a rozhodnutí, čím by si mohl ruku milované ženy získat, je nasnadě. Tentokrát uvaří on pro ni.

Tento film jsou romantika i věcnost, cudnost i tušení silně erotického pouta, láska tak obyčejná, že po ní člověk zatouží stejně jako po nádherně barevné a voňavé pečeni. Francouzi zkrátka vědí, nebo přinejmenším tehdy věděli, jak jíst a jak milovat.

A Binocheová a Magimel jsou dvojice jako vystřižená ze starého žurnálu. Zaujetí a láska ke gastronomii i jednoho ke druhému působí v jejich podání tak přirozeně, perlivě a jemně jako víno, jímž vybrané lahůdky zapíjejí.

Ani Anh Hung Tran se stejně jako většina filmařů současnosti nevyhnul poněkud nadbytečné délce více než dvou hodin, ale labužníci si je určitě vychutnají.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina