RECENZE: The Gaslight Anthem míří na stadióny

Mají nadále schopnost psát a prezentovat chytlavé písničky, nikoli již s prvoplánovými melodickými linkami (jako v době svých začátků), leč s vyspělými a funkčními aranžemi. Pokaždé se přitom dobrý nápad a atmosféra skladeb vysunou na povrch a celkově vytvářejí noblesní rockové vyznění celé kolekce.

V písničkách jsou v podstatě klasické rockové postupy. Prim hrají kytarové party, některé se nápadně blíží stylu hry Mikea McCreadyho z Pearl Jam (odtud indicie o příklonu ke stylu grunge). Kdyby se ale ve zvuku objevily v ještě větší míře klávesové party, zněly by skladby jako z tvorby Bon Jovi. Potvrzuje to fakt, že hudba The Gaslight Antghem je s každým novým albem vyspělejší a především dospělejší.

V písničkách je spousta emocí, ať už třeba v tématech textů (některé jsou velmi osobní, třeba Fallonovo vyznání z rozchodu), nebo v instrumentální složce. Všechny se nicméně dobře poslouchají a nemají v sobě prvky, které by působily jakkoli rušivě.

The Gaslight Anthem je kapela, která pomalu, leč zcela jistě kráčí k pozici silné stadiónové formace. Má na to potenciál i schopnost hudebně se vyvíjet.