Článek
Už první písnička Let It Happen ale mnohé fanoušky překvapí. Není to totiž kytara, která jí vévodí, nýbrž syntetizér. Kapela je jím tak fascinována, že si hraje s jeho rejstříkem a ve skladbě jsou skoro až dětinské fígle, jež lze s nástrojem dělat. Předně je to ale jasně popsaná tvář alba. Přináší dávku poněkud archaického synth-popu, jako vystřiženého z osmdesátých let, okořeněného kousky psychedelie a elektroniky. Stylově je přitom vše při starém, změnil se jen zvuk.
Texty jsou bezprostřednější než ty, kterými se kapela prezentovala dříve. Tematicky se točí kolem změn v životě člověka, zlomeného srdce a smutku. Nic veselého, ostatně s podmračeným sdělením hudba na desce dost úzce koresponduje, rámuje ho a dodává mu na naléhavosti. Zdá se, že jejich autor, zpěvák a kytarista Kevin Parker, nežije zrovna časy, kdy by byl na své mužské vlastnosti pyšný.
Obal alba Currents.
Jeho největší autorskou a interpretační silou na Currents je schopnost manipulovat s emocemi. Nevytváří je mechanicky, naopak jsou na kolekci dramaturgicky velmi dobře poskládány a mají schopnost se během jediné písničky dosti proměnit.
V tomto ohledu jsou Parker a jeho Tame Impala vynikající. Méně dobré je, že se jim nepodařilo dát desce větší pestrost. Ona totiž, upřímně řečeno, už kdesi v polovině ztrácí dech a topí se zejména ve zvukovém stereotypu.
Mnohem zajímavější je z kolekce vyzobávat jednotlivé písně a pouštět si je bez kontextu celého alba. Tehdy je jejich výpovědní hodnota mnohem vyšší.
| Tame Impala: Currents |
|---|
| Universal Music, 51:14 |