Hlavní obsah

RECENZE: Skupina Doga se dál drží svého

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

10. 2. 2022, 8:37

Karvinská rocková kapela Doga si během čtyřiatřiceti let na hudební scéně vytvořila charakteristický zvuk, který se pokusila obměnit jen jednou. Použití elektroniky na albu Když chlapi tančí (2003) ale moc nefungovalo, a tak se vrátila k tomu, co je pro ni přirozené. A nic se nezměnilo ani na čerstvém albu Respekt.

Doga, zleva Josef Inger (baskytara), Roman „Izzi“ Izaiáš (zpěv, kytara), Petr Vajda (bicí) a Lumír Krpec (kytara).

Článek

Ku cti čtveřice nutno konstatovat, že se vyhýbá různým zvukovým pozlátkům a ozdobám, které pak nebude moci na koncertech se svými nástroji prezentovat. Její sound je tudíž přirozený, přímočarý, vlastní, a to i s přihlédnutím k syrovému zpěvu Romana „Izziho“ Izaiáše, který si k této činnosti hýčká i kytaru.

Na každém svém albu Doga servíruje řádku nových písniček, z nichž některé zůstanou v koncertním repertoáru, další v mysli fanoušků a jiné zapadnou. Jde vždy především o to, jestli se jí podaří vymyslet dobrý melodický motiv, aby se prosadil mezi skladbami staršími. A těch je na jedenácti minulých albech víc než dost.

Na Respektu vyčnívají hned úvodní Dobrej chlap, motorkářská Route 66, klidná Černá a bílá, coververze písně Těžké boje chorvatského Gorana Bareho & Majke, jež v sobě má punkový cejch, a závěrečná Popel a stín, což je akustickou kytarou podepřený duet Izaiáše a Lucie Roubíčkové, který má přece jen jiný charakter než ostatní skladby na desce. V jeho refrénu je cosi příjemně popového, ostatně i ženský zpěv profil chlapské kapely mile rozšiřuje.

V minulosti se na některých textech Dogy podílel Jaromír Nohavica. Na tomto albu požádala opět o spolupráci Michala Márdiho Maredu z Vypsané fixy. Je to velmi zručný textař, osobitý ve formě sdělení i v příbězích, které zvládnutou prací s jazykem splétá. Na Respektu má textů pět, všechny v první části alba a vesměs vydařené. Doze je taková spolupráce ku prospěchu, dává jí jinou svěžest.

Od Dogy lze dnes těžko očekávat, že zásadně posune svůj zvuk, tím spíš, když už řadu let na zdejší rockové scéně dobře funguje a fanouškovskou základnu má silnou. Nemění se tím pádem ani nálady písniček. Vzpružit je ale kapela umí dobrým melodickým nápadem a povedeným textem, což na Respektu několikrát učinila.

Pohlížet na to lze ze dvou úhlů pohledu. Jeden říká, že se skupina usadila v pomyslném rockovém bytě a nechce se jí z něho ven. Ten druhý napovídá, že je jí v něm dobře.