Hlavní obsah

RECENZE: Rozpačitý hudební román Davida Mitchella

Šedesátá léta minulého století patří ve světové politice a kultuře k přelomovému období. Vzpoura mládeže proti konzervativnímu způsobu života rodičů přerostla v sexuální revoluci, vznik hnutí hippies a zvýšené užívání omamných látek.

Foto: Leda

Obal knihy

Článek

Dokonce i u nás došlo k uvolnění poměrů, což se odrazilo nejvíce v kinematografii, kdy filmy tvůrců Československé nové vlny zaznamenaly velký ohlas v zahraničí. V angloamerickém prostoru se svobodomyslnost nastupující generace projevila nejvýrazněji v hudbě, a to především té rockové, která zažívala nebývalý rozkvět.

Právě do tohoto období se David Mitchell, autor úspěšného Atlasu mraků, rozhodl zasadit děj svého nejnovějšího románu. Baskytarista Dean se ocitá bez peněz, práce a střechy nad hlavou. Náhodou se stane členem nově vzniklé kapely, jejíž začátky nejsou příliš slavné. Během krátké doby se ovšem z outsiderů stávají hvězdy plnící sály a šplhající na čelné příčky hitparád.

Knihu tvoří tři oddíly nesoucí názvy desek skupiny, kapitoly jsou pojmenovány po jednotlivých písních a dohromady tak tvoří její diskografii. Tímto členěním textu jako by jindy nápaditý autor vyčerpal většinu invence. Příběh čtveřice muzikantů a jejich manažera vypráví nekomplikovaným a předvídatelným způsobem, s využitím všech klišé, která si s hudební skupinou dokážeme spojit.

Nechybí rvačka během koncertu, vydírání, nařčení z plagiátorství, uvěznění za držení drog, skandál při živě vysílaném rozhovoru, početí potomka po náhodném sexu ani rozpad skupiny v průběhu úspěšného turné.

Jediným ozvláštněním je fantaskní linka spojená s kytaristou Jasperem odkazující k jednomu z předchozích autorových děl. Ve snaze dokázat výjimečnost kapely nechává autor v knize vystoupit i velké množství legendárních hudebníků a popkulturních ikon, ale jejich přítomnost nemá jiný důvod než dodat vyprávění větší autentičnost. Chvála vyfabulované skupiny z jejich úst nepůsobí příliš přesvědčivě.

Prostřednictvím některých postav Mitchell opět knihu provazuje se svými ostatními romány a rozvíjí motivy inspirované východním učením o reinkarnaci, kvality jeho předchozích děl však Utopia Avenue nedosahuje.

Rozpačitý dojem podtrhuje i překlad. Přestože je Petra Martínková zkušenou překladatelkou, která do češtiny převedla desítky knih zahrnujících i světovou klasiku a textu věnovala značnou péči, jazyku původní knihy se vzdálila. V anglickém originále neutrální slova nahrazuje expresivními výrazy, názvy skladeb hudebních legend, které u nás zdomácněly v originální podobě, uvádí česky a použití slangu leckterého čtenáře obeznámeného s hudebním prostředím patrně zaskočí.

Nešťastný je i převod názvu kapely. Cesta do Tramtárie nevzbuzuje podobné konotace jako Utopia Avenue a spíš než psychedelickou rock-and-rollovou smršť evokuje hravost a humor, který v textech ani hudbě románové kapely obsažen není.

Kdo by zatoužil po četbě osobitějšího románu s hudební tematikou, ať sáhne raději po starší knize Salmana Rushdieho Zem pod jejíma nohama ve výborném překladu Pavla Dominika.

David Mitchell: Utopia Avenue
LEDA, přeložila Petra Martínková, 640 stran, 498 Kč

Hodnocení 60 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám