Hlavní obsah

RECENZE: Pop talent Tomáše Kluse trochu rozmělňuje

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

16. 1. 2022, 7:36

Tomáš Klus prošel na své umělecké cestě proměnou. Vyvíjel se hudebně i v názorech, nabíral k přetřesu do svých textů nová témata. Pohyboval se přitom ve výrazově stabilním písničkářském hájemství, a to i s kapelou za zády. Na svém novém albu Cítím se rozhodl udělat další krok. Vešel do popového světa.

Tomáš Klus zasadil do svých písní řadu témat.

Článek

Leč právě to je největší potíž kolekce. Klus pro ni vytvořil písničkový základ tak, jak to dělal vždy. Následně mu on, producent Jiří Burian a kytarista Jiří Kučerovský vymysleli popový svršek. Snažili se při tom být vynalézaví a hledali finální zvukovou podobu tak, aby byla funkční vzhledem k atmosféře i tématu skladeb. Pohříchu je ale občas spíš jejich přívěsek.

Klus umí napsat písně přirozeně přitažlivé. Kdybychom některým na albu odebrali producentský nános, byly by zvukově prostší, se znalostí Klusovy obvyklé interpretace ale nejspíše stejně naléhavé. Ostatně, jednodušší produkce se u některých objevuje, což svědčí o tom, že udělat z původních nápadů současný pop nebylo vždy jednoduché.

V cestě tomu možná stály i některé texty. Klus je výřečný, má co říct a jako textař-básník využívá svou neoddiskutovatelnou schopnost pohrát si smysluplně se slovy, a ještě při tom uspokojit touhy příznivců poezie. Produkce musela nejspíš textům leckde ustupovat, aby je příliš nezakryla. I to je důvod k otázce, zda bylo nutné přimknout se k popové podobě, tím spíš, když není ve výsledku tak přesvědčivá, neboť si zcela neporadila s prostým písničkařením.

Klusovy nové písně mají čitelný melodický ráz, dobré slogany, dynamiku a interpretovány jsou s naléhavostí i lehkostí snoubícími se někdy s lišáckým úsměvem. Je zpěvák nezaměnitelný, což se neztratilo ani v nové produkci.

V textech nekáže. Nikomu nic nenařizuje, nikoho k ničemu nenutí, nikomu nedává podmínky, neodsuzuje kvůli jinému názoru. Zpívá prostě o svých pocitech a pohledech na věc, o svých sympatiích i vnitřních sporech. Je otevřený a v názorech vyhraněný, protože v nich má jasno. To je ostatně nejčastější důvod, proč se někteří vymezují vůči tomu, co ve své tvorbě dělá.

Tematicky není jednostranný. Na albu jsou písně osobní (Zatím, Cítím, Tajemství), vztahové (Tamarotti, Setkání s milou, Zázrak), rodinné (Fí, Mariím), sebeobranné (Osvícen) i společensky bdící (Nedělat bordel, Liberté, Udělám to samé). Pokaždé jsou ale po čertech klusovské, ať ve způsobu práce se slovem, zřetelném názoru, či v interpretaci. Zmínit je třeba i dvě básně, které si vypůjčil ke zhudebnění. Reflexe je od Františka Gellnera, První báseň od Jiřího Ortena. Vedle Klusových textů zásadně nevyčnívají, do konceptu kolekce jsou zasazeny citlivě, až něžně.

K písňovým vrcholům desky (a to i s přihlédnutím k produkci) patří Tajemství, svižná Liberté i sváteční bonus Vánoční čas, romance o současné době a hledání klidu v ní. Při tematické a hudební pestrosti kolekce se ale mohou jména písničkových favoritů u posluchačů lišit. Na odpis není skladba žádná.