RECENZE: Pocta Tomáše Netopila Cyrilu Höschlovi

O svém letitém přátelství s profesorem Höschlem Netopil říká: „Cyril pro mne bude vždy ztělesněním obrovského intelektu a bezbřehého lidství, kterým k sobě poutal nás všechny napříč generacemi a životními cestami. Dokazoval neustále, že život je, i přes všechna úskalí a strasti, krásná a dobrodružná cesta, která si zasluhuje být prožita s plným vědomím své krásy a neopakovatelnosti.“

Pro vzpomínku na milovaného přítele zvolil hudbu Haydna a Mozarta, jež byla oběma blízká. Haydnovu symfonii D dur zvanou Londýnská naplnil Netopil s citem a nebývalou pečlivostí, nadýchanou elegancí, uměřenými akcenty, jadrnou energií, vznešeností, zpěvností i inspirativní radostí.

Dojem umocnilo i umně využité ticho. Pražští symfonikové se v tomto okouzlujícím pojetí blýskli precizním interpretačním uměním, kdy šli v každém ohledu svému šéfdirigentovi vstříc.

Druhou skladbou bylo poslední Mozartovo dílo, jeho duchovní odkaz, Requiem d moll, jež Cyril Höschl miloval právě pro jeho uklidňující léčivou schopnost. Tomáš Netopil přizval k provedení sopranistku Markétu Klaudovou, altistku Annu Moriovou, tenoristu Daniela Matouška a basistu Pavla Švingra, jakož i Český filharmonický sbor Brno.

Pod Netopilovou taktovkou působila známá skladba na posluchače jednolitým tvarem ve strhujícím tempově i rytmicky vyváženém pojetí, naplněném dynamickými kontrasty i velkým výrazovým rozpětím.

Své trvalé zaujetí Mozartovým dílem i touto konkrétní skladbou promítl Netopil do celkové zvukové podoby se sytými i jemně odstíněnými barvami v poměrně krátce koncipovaných sekvencích. Do emocemi nabitého orchestrálního celku organicky vplynul i kultivovaný výkon brněnského sboru a čtveřice sólistů.