RECENZE: Penélope Cruzová táhne Nesmírnost vzhůru

Jeho hvězdou je nádherná a skvělá španělská herečka Penélope Cruzová, která svou živelností a silně emociálním projevem posouvá příběh o potížích dospívání o notný kus vzhůru.

Film se odehrává v Římě sedmdesátých let se vším, co k této době a k tomuto místu zejména v rodinném životě patřilo.

Cruzová hraje matku tří dětí a manželku muže, kterému po letech soužití zbylo k ženě už jen velmi málo lásky, a ona na tom není o nic lépe. Své děti však miluje natolik, že s mužem kvůli nim zůstává, i když je zřejmé, že ony si s otcem, který svou rodinu považuje za bláznivou, zdaleka nerozumí tolik, jako s matkou.

K té tíhne především nejstarší, dvanáctiletá Adriana, která pozoruje napětí mezi rodiči a matčiny smutky a náladovost s obavami. Především však prožívá vlastní velké trápení. Odmítá svou identitu, odmítá své jméno. Cítí se klukem, a neznámí lidé ji často také za chlapce považují.

„Udělali jste mě špatně!“, vyčte milované matce dívka, která se v „normálním“ světě cítí jako mimozemšťan. Jenže přiznejte takovou věc v Itálii minulého století! Adri utíká mezi lidi, kteří ji neznají, a kde může být sama/sám sebou.

Hledání a nespokojenost s danou identitou je poměrně módní téma, nicméně Nesmírnost stojí hlavně kvůli hereckým výkonům za vidění. Cruzová je fantastická, ať tančí a zpívá se svými dětmi při prostírání večeře nebo uléhá vedle své nejstarší s takovou porcí lásky, až dojímá. A  když později sama trpí, divák trpí s ní.

Výborná je i představitelka Adri, debutující Luana Giuliani, která člověka na sklonku dětství a počátku dospívání hraje velmi uvěřitelně a jejíž projev (samozřejmě spolu s patřičnou stylizací oblečení i účesu) nesmírně usnadňuje divákům vcítit se do mladého člověka, který neví, kým vlastně je.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kino Lucerna, Minikino