Hlavní obsah

RECENZE: Nová Vieweghova hrdinka. Něco mezi Halinou a Maláčovou

21. 10. 2021, 16:44

Michal Viewegh vydal drobnou knížku Dula, z níž čiší ohromný vztek na lidi, kteří mu ublížili. Próza je to ovšem zcela neoriginální, zmatená a nedokvašená.

Foto: Ikar

Obal knihy

Článek

Je všeobecně známo, že Michal Viewegh píše více autobiograficky než jiní. V podstatě používá literaturu jako nosič pro prezentaci vlastního osobního života. A vytvořil si z toho značku.

Viewegh ještě umí být místy jízlivě vtipný, ale jen místy. Tu a tam se objeví milá sebeironie nebo zdařilé drobné vtípky, ať už je to „pietní pohlavní akt“ nebo popis duly „něco mezi Halinou Pawlowskou, ministryní Maláčovou a Sinéad O Connor“.

S dulou, která se u osamělého spisovatele usídlí, má autorovo alter ego komplikovaný vztah oscilující mezi nenávistí a milostným laškováním. V jednu chvíli je to tlustá kráva, jindy zajímavá intelektuálka. Neustále se sprostě hádají a najednou spolu kdovíproč vyrazí na luxusní dovolenou.

V Dule se zase opakují autorovy typické motivy – sebelítost, vztek na bývalou manželku, která dostala spoustu peněz a drahých věcí, ale je podle něj nevděčná a opustila ho, když byl těžce nemocný. Opakovaně líčí, co všechno mu provedla, jak je sobecká a tak dále. Připusťme, že to je smutný příběh, jenže už jsme ho slyšeli několikrát.

Ani v dalších kapitolách nenalézáme nic nového. Odpor k bio životu a k esoterice. Sarkastické poznámky o bio sušenkách, indických vonných tyčinkách a menstruačních kalíšcích. To všechno se dá lidsky pochopit, ale už jsme to četli.

RECENZE: Je jedno, co měl Kundera k snídani

Filmy a seriály

Zatímco témata autorových textů se už léta nemění, v Dule je zcela evidentní, že značně narůstá zloba a vulgarita textů. Tolik vulgárních označení pohlavních orgánů jsem v jedné knížce nečetl od dob, kdy u nás začal v devadesátých letech vycházet Charles Bukowski. U Bukowského šlo ovšem o užití mnohem smysluplnější, zapadalo do celkového stylu příběhů a mělo punc autenticity.

I člověk, který má Michala Viewegha docela rád, musí dojít k závěru, že Dula je próza zmatená, neoriginální, nedopracovaná a zbytečná. Tady už nejde o literaturu, ale spíše o psychoterapii.

Přitom stále platí, že Viewegh je talentovaný člověk, který v minulosti napsal několik dobrých věcí. Jeho prokletím se stala touha neustále něco vydávat.

Celkové hodnocení: 45 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků