Článek
Hrdiny Nesserových detektivek jsou inspektoři Van Veeteren a Barbarotti. Každý z nich má svou sérii, přičemž prvnímu patří příběhy z let 1993 až 2003, druhému ty vydávané od roku 2006. Kniha Žena s mateřským znaménkem vyšla poprvé v roce 1996 a v sérii s Van Veeterenem je čtvrtá v pořadí.
Van Veeteren přitom není žádný velký detektiv. Má dobrou intuici a dokáže si poradit s různými nástrahami, je ale především součástí týmu, na jehož práci závisí ta jeho. Nesser z něho v Ženě s mateřským znaménkem opět neudělal detektiva, který by pro svou genialitu měl vstoupit do historie.
Ponořil ho naopak do jeho mizerných nálad, zdravotních problémů a policejního týmu, v němž jeden nápad střídá druhý, všechny se ale musí řádně prověřit. A tak se kniha vleče dlouhými popisy toho, jak se vyšetřování vyvíjí, a poměrně podrobně popisuje i průběh schůzek vyšetřovacího týmu.
Nesser navíc napsal příběh, jehož motiv a výsledek jsou prakticky od začátku jasné. Namísto toho, aby jej časem strhl jiným směrem či do něho dostal kouzlo překvapení, důsledně jej nechal projít cestu, kterou naznačil v úvodu. Napravil to až na úplném konci, což je však poněkud malá náplast na skutečnost, že bystrý čtenář dlouho přesně ví, jak se děj bude vyvíjet.
Přesto je Nesserův nový překlad zajímavý. Díky jeho způsobu vyprávění totiž ukázkově zapadá do řádu severské detektivky. Byť není z příběhu jasné, ve které zemi se odehrává, z popisu pohřbu, vztahu Van Veeterena k zimnímu období či popsané atmosféry vesnice, v níž se dějí jedny z posledních scén románu, prýští nálada chladného a sychravého evropského severu.
V tom je Žena s mateřským znaménkem přitažlivá více než její příběh. A Nesserovi nelze upřít dar dobrého vyprávění a schopnost neopomenout sebemenší detail.
Hakan Nesser: Žena s mateřským znaménkem |
---|
Moba, překlad Helena Matochová, 255 stran, 269 Kč |