Článek
Režisér Milan Schejbal čaroval s hororovými historkami o podivné rodině živící se provdáváním dcery za ženichy s láskou i chorobou nahlodaným srdcem, které pak jak na pouti komedianti v domě hrůzy děsí tak dlouho, až ti chudáci z toho mají psotník a potom i smrt. Hodně se v té patálii houká za zády a postavy se jako lekají. Nějakou dobu se lekají i diváci. Později to funguje aspoň jako budíček.
Zkušeně se na jevišti odrovnávají herci. Však se také v plochých rolích potí osobnosti, jakými nesporně jsou Kostas Zerdaloglu, Hana Vaňková, Sabina Muchová, Michal Stalmach, Martin Valouch a další.
Chvíli se to pinožení podobá Jezinkám bezinkám, chvíli Hrobce s vyhlídkou. Kvalitu ovšem nepodsouvat. Soudnému divákovi je smutno. Připomíná si časy, kdy Opava díky Zdeňku Černínovi uměla být ironická, aktuální, pichlavá.
Dnes si Slezské divadlo vystačí s anglickým venkovem zabydleným figurkami novoviktoriánské éry. Jak říká jedna z nich: „Je to příšerná slátanina, ale někdo musí zaplatit účty.“ Nejenom divadlo, i bezpohlavnost žije!
| Michaela Doležalová, Roman Vencl: Náš dům, náš hrad |
|---|
| Režie: Milan Schejbal, dramaturgie: Alžběta Matoušková. Světová premiéra 25. května ve Slezském divadle Opava. |