Hlavní obsah

RECENZE: Náš dům, náš hrad. Slátanina na uhrazení účtů

27. 5. 2014, 14:47
Právo, Jiří P. Kříž

Nevím, umí-li číst lépe Roman Vencl nebo Michaela Doležalová, dramatici plodní. Vydávají ale svědectví o tom, že i psaní toho, kdo čte hodně, může se blížit spíš grafomanii než tvorbě. Ukázala to premiéra inscenace Náš dům, náš hrad v Opavě. Dokonce i hlučná, naštěstí však nepočetná klaka hýkající po každé větě se brzy unavila.

Foto: Právo - Jiří P. Kříž

Michal Stalmach a Kostas Zerdaloglu v opavské inscenaci

Článek

Režisér Milan Schejbal čaroval s hororovými historkami o podivné rodině živící se provdáváním dcery za ženichy s láskou i chorobou nahlodaným srdcem, které pak jak na pouti komedianti v domě hrůzy děsí tak dlouho, až ti chudáci z toho mají psotník a potom i smrt. Hodně se v té patálii houká za zády a postavy se jako lekají. Nějakou dobu se lekají i diváci. Později to funguje aspoň jako budíček.

Zkušeně se na jevišti odrovnávají herci. Však se také v plochých rolích potí osobnosti, jakými nesporně jsou Kostas Zerdaloglu, Hana Vaňková, Sabina Muchová, Michal Stalmach, Martin Valouch a další.

Chvíli se to pinožení podobá Jezinkám bezinkám, chvíli Hrobce s vyhlídkou. Kvalitu ovšem nepodsouvat. Soudnému divákovi je smutno. Připomíná si časy, kdy Opava díky Zdeňku Černínovi uměla být ironická, aktuální, pichlavá.

Dnes si Slezské divadlo vystačí s anglickým venkovem zabydleným figurkami novoviktoriánské éry. Jak říká jedna z nich: „Je to příšerná slátanina, ale někdo musí zaplatit účty.“ Nejenom divadlo, i bezpohlavnost žije!

Michaela Doležalová, Roman Vencl: Náš dům, náš hrad
Režie: Milan Schejbal, dramaturgie: Alžběta Matoušková. Světová premiéra 25. května ve Slezském divadle Opava.

Celkové hodnocení 35 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků