Článek
Hostující francouzský režisér Arthur Nauzyciel se snažil do své inscenace dostat co nejvíc významů, zdaleka ne všechny jsou ovšem čitelné. Nejméně ze všech zasazení do doby zrodu nacismu. To má sugerovat zadní dekorace, jež je citací plánu Hitlerova architekta Alberta Speera na proměnu Berlína v ukázkovou Germanii. Kdo si ale tuto informaci nepřečte v programu, těžko souvislost rozklíčuje.
Jako inscenační klíč režisér zvolil statické a nekontaktní jednání postav, jež své dialogy recitují do publika s místy zpomalenou a hyperkorektní artikulací. Princip zpočátku zajímavý, po čtvrtém dialogu už únavně jednotvárný. Stejně jako erotické tanečky postav znázorňující sex, anebo neustálé příjezdy tramvaje přivážející další postavu. Její světlo navíc diváky dokonale oslňuje a na další minuty je zbavuje možnosti vnímat dění na scéně.
Gabriela Mikulková (Herečka) a David Matásek (Hrabě) v předposledním dialogu Schnitzlerova Reje
Další, v režisérem v předpremiérových rozhovorech inzerované motivy, jako je sen, šíření chorobné nákazy, ponížení milostného vztahu penězi, nerovné postavení žen či hledání skutečné lásky zůstaly jen letmo dotčené, pokud vůbec čitelné.
Nauzyciel v programu připomíná Schnitzlerův výrok „Slova jsou vše. Nic jiného nemáme.“ Svou ambiciózní a chladně vycizelovanou inscenaci ale na slova zredukoval tak dokonale, že je zároveň devalvoval. Mechanicky přednášené dialogy s lehce ironickou nadsázkou splývají v jeden monotónní proud a Schnitzlerova hra, skrývající mnoho významů, je redukována jen na prázdnotu citově vydrancovaných vztahů. A to vzdor výbornému hereckému obsazení, jemuž ale chybí příležitost ke skutečnému rozehrání jednotlivých situací a postav.
| Arthur Schnitzler: Rej |
|---|
| Překlad Pavel Novotný, režie Arthur Nauzyciel, scéna Riccardo Hernández, kostýmy Marek Cpin. Premiéra 3. listopadu ve Stavovském divadle, Národní divadlo Praha. (Psáno z druhé premiéry 4. listopadu.) |
| Hodnocení: 60 % |
Může se vám hodit na Firmy.cz: Stavovské divadlo
