RECENZE: Leona Lewisová udělala jenom jeden krok. Druhý chybí

Nová deska je tedy nový začátek. Leona Lewisová vyhlásila konec kompromisům, stejně tak prezentaci skladeb, za nimiž si stoprocentně nestojí, i cestování z jedné vydavatelské stáje do druhé. V jejím životě už prostě není prostor pro zbytečné nahrávky, které jen tak prošumí a nikoho nezasáhnou, jako to bylo v případě desky Christmas, With Love z roku 2013.

Rozhodnutí, které Lewisová před vydáním novinky avizovala, je hezké, což o to. Problém však je, že v žánru britské podoby r’n’b už toho na čtyřech předchozích albech řekla dost, a možná dokonce všechno, co měla na srdci. Pravda, na žádnou svou minulou desku nenapsala tolik písniček sama, ovšem na této autorsky těžila z toho, co předvedla v minulosti.

Navíc není na novince žádná extra výrazná písnička. Lewisová především předestřela své hlasové možnosti, pracuje s barvou zpěvu, představuje se v různých interpretačních polohách, které s r’n’b souvisí, výborně si nazpívala vokály, nicméně to vše je použito v písních, které postrádají silný melodický motiv.

Kolekce I Am tak nabízí to nejlepší z jejího hlasového rejstříku, rozhodně ale nenabízí to nejlepší z rejstříku autorského. Deset písniček jen tak prošumí a nic po nich nezbude. Nic, co by charakterizovalo nové odhodlání britské zpěvačky. Proto bude muset onen druhý krok, jenž by měl za rozhodnutí nedělat v hudbě kompromisy následovat, udělat s příštím albem.