Hlavní obsah

RECENZE: Kafka '24 – Člověk je odsouzen k životu, ne ke smrti

7. 3. 2014, 11:45
Právo, Jiří P. Kříž

Aforismus Franze Kafky použitý v titulku článku je v kontextu jeho života obludným paradoxem. Vyslovil ho ve chvíli, kdy už věděl, že je nevyléčitelně nemocný, a nemohl tušit, že o dvě desetiletí později zemřou tři jeho sestry v ghettu v Lodži nebo v továrně na smrt – Osvětimi.

Foto: Jiří P. Kříž

Václav Neužil (Max), David Novotný (On).

Článek

Další paradoxy spisovatelova života přináší hra Kafka ’24 Karla Františka Tománka. Do Dejvického divadla ji uvedl režisér Jan Mikulášek.

Paradoxní začíná být také fakt, že po geniálních inscenacích v Ostravě, Olomouci, Brně i jinde přichází Mikulášek do Prahy, domovským právem Na zábradlí, ve chvíli zřetelného inspiračního a tvůrčího útlumu. Do značné míry to potvrdil také fantazijní příběh posledních Franzových měsíců protrpěných po boku kumpána Maxe Broda a poslední důvěrné přítelkyně Dory Diamantové.

Větší část koláže, nastříhané z korespondence Broda, Kafky, Dory a také Mileně Jesenské, rodičům, sestrám nebo z citací Deníků, je vtipná, v hereckých gestech akcentující sebeironii, nadhled, činy natruc osudu. Odlehčující prostor dostal i bouřlivý vztah Broda a herečky Emmy. Blíží se posedlosti – s nevyhnutelnými mileneckými hysteriemi, trávením i s náhlou odpovědností k rodině ve chvíli, kdy má přijít osudové rozetnutí vztahového trojúhelníku. Franze a Doru vedou David Novotný a Lenka Krobotová peripetiemi necelého roku, který do smrti prvního z nich zbývá, jako kontrast reálného času plného bolesti – a snu o nekonečnosti společné cesty. Max a Emma Václava Neužila a Barbory Polákové jsou prvkem odlehčujícím, obrazem muk směřujících nevyhnutelně k únavě a vyčerpanosti.

Jen se v poslední části Emma, tedy Poláková, vytratí a zbytky jemného, nostalgického, židovstvím načichlého humoru přebírají diagnózy a léčebné kúry Lékaře (Pavel Šimčík). Mikuláškova koláž těžkne.

Režisér se nedokázal vyvarovat funebrální makabróznosti a v divákovi převládne pocit, že by měl obřadně postát u rakve a po ztrátě tempa ve finále zajít ještě do Strašnic a položit kamínek k náhrobku v místě posledního Kafkova odpočinku.

Úplně mimo výseč vztahové a pocitové mozaiky je pak Domácí Michaely Bendové, proměňující se v převozníka Charóna.

Rozpaky z celku nezachránila ani hudba Marka Doubravy, ani kostýmy a scéna Marka Cpína s docela již realistickými dekorativními obrázky krajin pro pozadí.

Karel František Tománek: Kafka ’24
Režie Jan Mikulášek, výprava Marek Cpín, hudba Marek Doubrava. Světová premiéra 5. března 2014 v Dejvickém divadle Praha.

Celkové hodnocení: 75 % 

Reklama

Související témata:

Výběr článků