Hlavní obsah

RECENZE: Eagles of Death Metal bez ladu a skladu

Právo, Jaroslav Špulák

Pokud máte rádi americkou skupinu Eagles of Death Metal, která se stylem death metal nemá zhola nic společného, potom nejspíš berete rockovou hudbu s nadhledem. Kdo by tak nekonal, fanouškem téhle party by nejspíš nebyl.

Foto: Universal Music

Eagles of Death Metal jsou Jesse Hughes a Josh Homme.

Článek

Hned v první skladbě na nové desce Zipper Down, singlové Complexity, zpívá o tom, že hraní rock’n’rollu není třeba brát vážně. O nic prý nejde, což je mimochodem motiv, který se pak na desce objevuje i v dalších textech.

Eagles of Death Metal nabídli jedenáct nových písniček po osmi letech čekání. Je tedy patrné, že skutečně o nic nejde. Když se v éteru objevil singl Complexity, mimochodem jednoznačně nejzajímavější a nejsilnější na desce, měla prý dvojice Jesse Hughes a Josh Homme (tedy Eagles of Death Metal) jen šest dokončených skladeb. Musela se tedy odtrhnout od letargie, aby to bylo na celé album, a na výsledku je to patrné.

Foto: Universal Music

Obal nového alba Zipper Down.

Eagles of Death Metal hrají jednoduché rockové skladby, které mají prostou melodickou linku, většinou ne tak výraznou, aby si ji člověk zapamatoval, jednoduchý text a jednoduchou interpretaci. Jde o ten nejfádnější způsob prezentace rocku, což je v případě téhle kapely jistě záměr. Kdyby k tomu ovšem pobrala více nápadů, silnějších, než jsou ty na novince přítomné, bylo by to mnohem funkčnější.

Jak se ale album od poměrně rozjetého začátku dobírá konce, jiskřivost skladeb mizí, jejich potenciál se vytrácí, a kdyby takové dvě na počinu vůbec nebyly, bylo by to jenom dobře.

Například v Oh Girl je zřejmé, že původní motiv kapela nedokáže rozvinout, Got the Power v podstatě končí po první sloce, protože refrén je takové malé melodické trápení, ve Skin-Tight Boogie je nejzajímavější zvuk kytary, Got a Woman (slight return) je jenom vypuštěný nápad bez jakékoliv úpravy, plivanec nazdařbůh, The Deuce se přiblížením zvuku jižanskému rocku sice trochu pochlapila, nicméně následující coververze písně skupiny Duran Duran Save A Prayer není ani zajímavá, ani vtipná.

V případě Eagles of Death Metal se ukázalo, že kdyby na vydání nového alba počkali ještě pět let, mohli vymyslet zajímavější písně a celek by pak měl větší váhu i smysl. Takhle pohodili na hromadu nápady jen tak, bez ladu a skladu.

Na obranu těch dvou nicméně nutno poznamenat, že rock’n’roll netřeba brát tak vážně. Tím je to vyřešeno.

Eagles of Death Metal: Zipper Down
Universal Music, 34:21

Celkové hodnocení: 55 %

Reklama

Výběr článků

Načítám