Článek
Pakliže platí, že pro spisovatele je největším štěstím vlastní styl, on ho má. Od začátku thrilleru jde rovnou k věci, nezdržuje se vleklým ani středně vleklým popisováním, zbytečně neprotahuje dialogy ani kapitoly, pročež má čtenář prostor představit si, v jakých prostředích se detektivka odehrává.
Norek nevěnuje velkou pozornost ani tomu, aby podrobně přiblížil charaktery svých postav. Nechává je diskutovat, vyprávět i nahlas uvažovat a v tom všem jsou jejich osobnostní i profesní vlastnosti vepsány. Takový styl je v zásadě příjemný, leč jen do chvíle, kdy se autor u některých postav ničím takovým vůbec nezabývá. Potom je to trochu nepřehledné.
Ani Norkovo vyprávění není tradiční. Rád do něho vkládá věty, které obvykle fungují jako trefná přirovnání, jež si postava prohodí sama pro sebe. S tím, aby je vysvětlil a zasadil do kontextu, si starost nedělá. Vzniká tak dojem, že se do románu vloudila věta z románu jiného, a tlumí to plynulost čtení.
Zvláštní je i samotný příběh. Mrtvola v něm ožije na pitevním stole, v těle uhořelého feťáka zvoní telefon a dějí se i další zvláštnosti. Jenže jakkoli lze s ohledem na faktický svět o něčem takovém pochybovat, má to kouzlo. Literární kouzlo.
Na české trhu je už i další Norkova kniha, Teritoria. Za svůj třetí román Surtensions (2016) získal cenu za nejlepší evropskou detektivku roku.
| Olivier Norek: Code 93 |
|---|
| Práh, překlad Sára Töröková, 268 stran, 299 Kč |
Hodnocení: 75 %
Může se vám hodit na Zboží.cz