RECENZE: Co je v módě v Novgorodě

Hra má za sebou pohnuté osudy. Jiří Suchý ji začal psát dva roky před revolucí v listopadu 1989, jež výrazně zatočila se vztahem k ruským tématům. Na jevišti se tak ocitla až v roce 1992. 

Během nedávné covidové pauzy ji Jiří Suchý přepsal pro nové uvedení, které se konalo na jaře 2022, dva měsíce po invazi na Ukrajinu, která opět ovlivnila vztah ke všemu, co připomíná ruského agresora. A Nižní Novgorod tak nezaslouženě opět získal nálepku čehosi méně žádoucího.

Je to přitom jedna z nejlepších her, které Jiří Suchý napsal. Vytvořil v ní fantaskní obraz podivného města, jímž procházejí neméně podivné bytosti, ať už je to vizionářka Duňa, mrtvý student Vasil anebo jurodivý Zachar, který hlásá zkázu světa skrze zčervivělé slunce. A také kutálka připomínající Armádu spásy, zvěstující širé Rusi milosrdenství swingu.

Děj se točí kolem hledaného generála Šolomonova (Jiří Suchý) a jeho suprugy Varvary (Jitka Molavcová), osobité ruské varianty Žofie Melicharové. A že se vše odehrává před osudnou říjnovou revolucí, má příběh i svou dějinnou pointu.

Co však je na Nižním Novgorodu nejcennější, jsou písně se Suchého nádhernými poetickými texty a hudbou Ferdinanda Havlíka (a také Jiřího Suchého). Písně jako Kamarádka včel, Lhostejný blues, Přišel cherub do hospody či Miserere, jejichž citlivým podáním se blýsknou nejen zkušení semaforští herci a zpěváci, ale i mladé posily souboru jako Barbora Šampalíková nebo Natálie Hrychová.

A za zmínku stojí i motto inscenace, které přináší velmi současné poselství: „Válka se k nám zvolna plíží, je nám z toho do breku, ale hudba hudbě neublíží, to jen člověk člověku.“

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo Semafor