Hlavní obsah

RECENZE: Čisťounká bytost Jitky Molavcové

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

22. 4. 2023, 22:05

Jitka Molavcová je pro většinu diváků především herečkou a zpěvačkou pražského Divadla Semafor, dlouholetou jevištní partnerkou Jiřího Suchého, jemuž nahradila ztrátu Jiřího Šlitra a po jeho boku vytvořila osobitou podobu ženského klauna. Jenže to je jen jedno z mnoha vtělení této pozoruhodné bytosti. Její další tváře úspěšně odhaluje dokument Olgy Sommerové nazvaný Klaunka, který v premiéře 22. dubna uvedla Česká televize.

Článek

Od dryáčnického podání písničky Lípa zelená s úsměvem od ucha k uchu, sešlapanýma botama, kabátem až na paty a saxofonem v ruce se postupně vynořují další Jitky Molavcové – hořce lyrická šansoniérka, dáma velkého světa Dolly Leviová z karlínské inscenace Hello, Dolly!, mrazivá Smrt ze středověkého dialogu Oráč a smrt až po citlivou parťačku dětí, od nichž se, jak sama říká, celý život učí bezprostřednosti. Na konci dokumentu divák chápe, že Jitka Molavcová je schopná zahrát Lady Macbeth stejně jako žížalu. A obě naprosto skvěle.

Klaunka Olgy Sommerové by nikdy nebyla tak dobrá, kdyby se v ní nepojily minimálně tři věci. A to samotný fakt, že režisérka Jitku Molavcovou dobře zná, že přesně ví, jak ji chce divákům představit, a do třetice i to, že mezi nimi panuje velká důvěra, jež umožnila, že Molavcová pustila režisérku (a s ní i diváky) i do svého soukromí, které si jinak bedlivě střeží.

Takže se s ní vydáme i za jejím dlouholetým partnerem hercem Alfredem Strejčkem, po onemocnění Guillain-Barého syndromem upoutaným už šestým rokem na invalidní vozík. Zavzpomínáme na její dětství strávené v pivovaře, což ji mimo jiné sbližuje i s Bedřichem Smetanou, a dokonce se nebrání ani otázkám „na tělo“, například té, proč nemá děti. Ale vše je velmi decentní a dokument rozhodně nebazíruje na bulvárních detailech hereččina života.

Jitka Molavcová, Alfred Strejček a Olga Sommerová

Zajímavá je pasáž, kdy jsou vedle sebe postavené Jitka Molavcová a Giulietta Masina, s níž bývá – vedle Charlieho Chaplina – srovnávána. A obě mají stejnou přesvědčivost, charisma a čistotu. Neboť v dokumentu Klaunka zazní i věta Jiřího Menzela, že „Jitka je zvenčí stejně jako zevnitř člověkem v každém slova smyslu čisťounkým“.

Předností dokumentu je i skvěle vedená kamera Olgy Malířové Špátové, zasazující herečku do dokonale sladěných a krásných prostředí a vypovídající tak i o její duši, jež s krajinou dokonale harmonuje. Jediná věc, která se jeví problematická, je závěrečné vyznění filmu, který působí, jako by šlo o nekrolog. Slova Jitky Molavcové o tom, že „to byl krásný život“, a její zmizení pod hladinou rybníka působí dost morbidně. A zbytečně. Protože Jitka Molavcová je plná života a energie, kterou stále štědře rozdává plnými hrstmi.