RECENZE. Brněnské Vykouření. Kam až můžeme zajít? Kam chceme!

Vykouření názorně, čichově a vizuálně shrnuje poslední čtyři roky z pohledu ateistů poněkud bizarní kauzy. Řešil ji tehdy kdekdo. Neviděl téměř nikdo.

V roce 2018 u příležitosti pohostinského uvedení her režiséra Olivera Frljiće v Brně se hlučně prohnali sálem Husy na provázku věrní křesťané, svalnatí obránci víry pravé, vykladači práva, mediální proroci. Dále Ježíš i muslimka… Všichni se následně sešli u několika soudů, ať už skutečně, nebo zprostředkovaně.

A o tomhle všem se nyní znovu hraje. Název představení ve vás může evokovat ledacos. Je však spojený s atributy hned několika náboženských směrů. Vykouřením. Jeho začátek je proto spojený s očistným rituálem, při němž hoří kadidla, vonné tyčinky. Následně se rozjede intelektuální show, která nelítostně sonduje, co vám v hlavě zbylo ze školních znalostí, co vám do ní přibylo v rámci vašeho všeobecného přehledu a co se vám do ní dostalo „jen tak“, ani nevíte odkud.

Vedle Ježíše a muslimky tak namátkou během brněnské divadelní jízdy potkáte křižáka, T. G. Masaryka, Voskovce a Wericha, oběť holocaust, nacistu, Pannu Marii, jeptišku, faráře, kardinála… Zaposloucháte se třeba i do kusů legendárního muzikálu Jesus Christ Superstar, do lidovek v rámci sledování tradice pomlázky.

Různorodé motivy spojené s lingvistickými hrátkami, exkurzemi do dějin, výlety za uměním se za sebou rychle, barevně, zvukově střídají. Chvílemi sledujete disputaci, chvílemi horor či grotesku. Jako červená niť všemi prochází jeden motiv: znásilnění. Právě ten se řešil u českých soudů v případě kauzy Olivera Frljiće nejvíce. V jeho představení se násilí dopustil Ježíš na muslimce.

Citace z projednávání „případu“, emotivní e-maily hrozící hercům likvidací, výpovědi obžalovaných, žalujících, právníků i obyčejných lidí tvoří ostatně další výraznou složku nové hry. Tu strohou. Tu, co vážně bolí. Především v momentech, kdy vám dojde, že „tohle“ kdosi myslí v 21. století, 33 let po sametové revoluci vážně.

„Je to brněnská kulturní událost roku,“ zaznělo z řady za mými zády těsně před představením. Po jeho zhlédnutí nezbývá než souhlasit. Ano, tohle je událost roku. Z hlediska žánru a předkládaných myšlenek ovšem určitě ne pro každého. Hledáte-li však prostor, kde se konfrontovat s cizími/našimi/vašimi předsudky, Vykouření vás zavede přesně tam, kam si ho v sobě pustíte.

Umění ve svých různých formách totiž po tisíciletí není na světě od toho, aby pouze „hladilo duši“. Velmi často spouštělo a spouští vážné společenské diskuse, občas revoluce a pády společenských systémů. Ohraničit ho znamená jediné: určit toho, kdo mantinely vytyčí. Budu to já? Vy? Politici? Církev?…