Prokletý zvon či zahrada milostného zklamání. Pražským Novým Městem po stopách gotického románu Sedmikostelí

„Hledala jsem formát, jak propojit moji vášeň ke čtení s městským průzkumničením,“ vysvětluje nám Dagmar Winklerová, jak nápad na vycházky propojující literaturu, historii a architekturu vznikl.

„Ráda bych knihomoly zvedla z jejich pohodlného křesílka a přiměla je, aby se šli podívat, kde se děje jejich románů odehrávají,“ pokračuje. „A lidi, kteří sice hodně chodí po městě, ale mají pocit, že knížka v jejich životě nemá místo, přiměla k tomu, aby si porozumění městské krajiny rozšířili o krajinu příběhů,“ vysvětluje nám knihovnice, vystudovaná archeoložka a v současnosti i průvodkyně spolku Open House Praha.

A proč si vybrala právě Urbanovu knihu o sérii děsivých vražd, do jejichž vyšetřování se pouští neúspěšný historik a neobratný policista Květoslav Švach, podporovaný tajemným cizincem?

Román ji prý nadchl už když poprvé vyšel v roce 1999. Zaujala ji skvěle zachycená magická atmosféra města, architektura, která v příběhu neslouží jen jako kulisa, ale hraje hlavní roli, i propojení s posvátnou geometrií Horního Nového Města pražského, tak jak ji zamýšlel už Karel IV.

„Také se mi líbilo, že Miloš Urban velmi umně splétá svoji fabulaci se skutečností, a to tak, že si dost často člověk říká, že si některé věci autor určitě vymyslel, a pak zjistí, že je to skutečnost. Hodně mě tato detektivní práce bavila, to rozplétání, co byla autorova fantazie a co ne,“ dodává.

Ale dost otálení, s průvodkyní se vydáváme prozkoumat jedno z míst Horního Nového Města pražského, které si pozorný čtenář Sedmikostelí jistě z knihy vybaví. Ve závětří kostela svatého Štěpána se dnes nachází dětské hřiště a jazykový institut, ve středověku to ale bylo místo mnohem ponuřejší.

„Nacházíme se na bývalém středověkém hřbitově. Vzadu můžete vidět barokní zvonici, k níž se pojí skutečná pověst o prokletém zvonu Lochmaru, který ze zlého rozmaru zahubil chlapce jménem Šimon,“ zmiňuje knihovnice jednu z historek v románu, kterou měla za vyfabulovanou, ale nakonec zjistila, že autor ji autor načerpal z historických pramenů.

„A právě sem je umístěna scéna, při níž hlavní hrdina románu Květoslav Švach zažívá jeden ze svých sestupů do minulosti a u svých nohou spatřuje kříž, na němž je nápis, který na tuhle skutečnou pověst odkazuje,“ vypráví nám Winklerová a zmiňuje zároveň zvláštní schopnost postavy nořit se do minulosti a vidět děje dávno minulé.

I dnes tu před zvonicí můžeme vidět kříž, nejde ale o ten stejný, který autor popisuje v příběhu. A pozůstatky hřbitova? Jsou viditelné třeba na zdech kostela svatého Štěpána, kde jsou dodnes umístěny některé z náhrobků.

Běžný kolemjdoucí si jistě tyto střípky informací dohromady nespojí, díky zájmu o knihu, který nás sem přivedl, jsme však hned poučenější.

Na lavičku do stínu stromů za kostel se můžete přijít posadit i vy, areál je veřejně přístupný. Stejně jako další prostor, do kterého se na naší procházce po místech s tajemným nádechem dále vydáváme.

„Od zvonice sv. Štěpána jsme se přesunuli k dalšímu sedmikostelskému chrámu. Je jím svatá Kateřina Alexandrijská, kterou dříve obklopoval klášter. Dnes tady ovšem najdete psychiatrickou kliniku, proslulé Kateřinky. Právě zde, v místní ztemnělé zahradě, zažívá hlavní hrdina románu své první milostné zklamání,“ připomíná nám Winklerová situaci popsanou v Urbanově díle.

Policista Švach tu načapá dámu, pro niž má slabost, s jiným mužem při intimní chvilce. „Muž a žena tiskli tělo k tělu tak, že vypadali jako zmítající se saň…“ předčítá nám průvodkyně úryvek z knihy. My pak zkoušíme odhadnout, kam přesně byl děj provázející tuto část knihy zasazen, a procházíme se zimní zahradou.

A takto by se dalo Prahou pokračovat dál a s knihou v ruce hledat, které lokace autora zaujaly natolik, že se staly dějištěm jeho hororového příběhu. Uličky Nového Města, sochy se skrytým tajemstvím, stráně pod Karlovem…

Slunce už dnes ale pomalu zapadá, a tak se vydáváme na vyhlídku, odkud rychle přehlédneme téměř všechny kostely spadající do onoho tajemného názvu Sedmikostelí. Bastion novoměstských hradeb je k tomu jako dělaný. Prahu osvětluje romantické večerní světlo a Dagmar Winklerová odsud ukazuje na vzdálené věžičky jednotlivých chrámů.

„Na obzoru se rýsuje štíhlá svatá Kateřina, kostel svatého Apolináře, kde příběh knihy dramaticky začíná, kostel Panny Marie Na Slupi, Karlovská báně i špičky Emauz. Jediným kostelem, který odsud vidět nemůžete, je svatý Štěpán, kde naše procházka začala,“ vyjmenovává jich šest.

„A který je ten sedmý? Pokud vás to zajímá, budete si muset román přečíst. Nebo se se mnou vydat na procházku,“ směje se průvodkyně z Open House Praha.

A třeba se ke skupině jednou připojí i autor samotný, Miloš Urban, kterého Winklerová na dedikované procházky také pozvala.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Sedmikostelí - Miloš Urban