Článek
Mezi hosty obřadu byli principál Semaforu Jiří Suchý, kapelník Václav Hybš, výtvarník Vladimír Suchánek, s jehož hudebním sdružením Grafičanka si Havlík kdysi zahrál, zpěvák Richard Adam, klavírista Karel Růžička a zpěváci Tomáš Trapl a Karel Štědrý. Ten účinkoval v roce 1959 v první semaforské inscenaci Člověk z půdy.
"Příští rok od této premiéry uplyne už pětapadesát let. Pan Havlík nás s Pavlínou Filipovskou tehdy excelentně doprovázel a na většině historických záběrů ze Semaforu figuruje. Byl to velký komik," řekl Štědrý.
Glosátor a recesista, připomněl Suchý
O zesnulém promluvil také Jiří Suchý. Vzpomněl na polovinu minulého století, kdy v nevlídném období "radostné cesty k socialismu" sedával v kavárně U Drahňovských ve Vodičkově ulici. Tam si na jazzových setkáních všiml právě Ferdinanda Havlíka.
Jiři Suchý kondoluje rodině.
"Pokaždé jsme se těšili na klarinetistu, který oslňoval publikum nekonečnými improvizacemi a sóly," řekl Suchý. V té době ho nenapadlo, že právě on se stane na dlouhá léta součástí jeho života – jako lídr orchestru, skladatel i komediální herec.
Havlík a humor totiž byli podle něj sourozenci, jeho výroky a glosy si prý dodnes v divadle připomínají. "Byl recesista, v jeho blízkosti vždy kralovala legrace," dodal Suchý.
Pohřeb hudebníka, klarinetisty, skladatele a herce Ferdinanda Havlíka ve Strašnickém krematoriu.
Havlík měl na této scéně těžkou roli skladatele, který byl náhradou za tragicky zesnulého Jiřího Šlitra. V divadle ale byl s krátkou přestávkou koncem 60. let od jeho založení a byl to on, kdo zpravidla Šlitrovy skladby aranžoval do konečné podoby. Byl vynikajícím saxofonistou a především klarinetistou.
V polovině 70. let založil Swing Band, s nímž od poloviny 90. let osm roků vystupoval v dejvickém hotelu Praha. Hráli hudbu 30. a 40. let, kdy prý lidé byli slušnější, především evergreeny Bennyho Goodmana, Glenna Millera, George Gershwina, Louise Armstronga, Charlieho Parkera a Dizzyho Gillespieho.
A právě staří pánové z tohoto orchestru svého kapelníka vyprovodili na poslední cestě a zahráli mu některé z nich. Navíc přidali píseň Miláčku z inscenace Kytice, k níž napsal Havlík rovněž hudbu. Měla obnovenou premiéru a na kontě má dodnes přes osm set repríz.