Článek
Kontroverzní minulost zakladatele divadla D34, talentovaného režiséra, dramatika a skladatele Buriana už mnohé svedla k analýze motivů, proč po únoru 1948 podporoval stalinský režim. Někteří mravně odsoudili tuto významnou postavu české meziválečné avantgardy.
Na rozdíl od generačních souputníků zůstal Pokorný vzdálen všechápavým úsměškům nebo jak řešeto děravým, o zkušenost ochuzeným zjednodušením, i úsměvně selankovitým obrázkům, zkresleným optikou růžových brýlí nevědomosti a nepovědomí.
EFB žádá: ani krok stranou
Ačkoli na století, které koncem srpna uplynulo od narození divadelníka, autora stovek songů, ale i symfonií, filmových hudeb, výtvarníka, zpěváka, herce, nepřekonatelného režiséra, nevzpomněl ani náš současný osvobozený český tisk, je Pokorného inscenace v Arše, v divadelní budově, ve které se E. F. Burian po válce ukrýval před KGB, a možná i před vlastním svědomím, pokorným reflektováním jeho jedinečnosti i rozpornosti.
Trojice Burianů na scéně evokuje a cituje zdařile jeho divadelní principy. Jiřího Hánu (mladý EFB), Karla Dobrého (válečný) a Martina Pechláta (poválečný) však čeká zpřísnění sebekázně, vyloučení jakéhokoliv deklasujícího zcizení nebo odstupu od Buriana, vyzmizíkování náhledu jeho psychy z vnějšku. Zejména Dobrý má k tomu sklon.
Kolem premiéry se zatím mnohem víc dařilo Gabriele Pyšné, Evě Stanislavové a Aleně Štréblové zaplnit prostor všemi maminkami, manželkami, milenkami, herečkami, tanečnicemi obklopujícími nevyzpytatelného umělce.
Úspěšný pokus o resuscitaci
Kladivo na divadlo je také uznáním knižních prací Bořivoje Srby a Jaroslava Kladiva. Bez jejich badatelské píle by Burianovo dílo velmi nespravedlivě a předčasně upadalo do zapomnění. O vyzývavou resuscitaci EFB se pokouší také nejnovější inscenace Archy.
Kladivo na divadlo převyšuje i nedávný opus Husy na provázku, která se ve Hvězdách nad Baltimore (J. A. Pitínský) pokusila o válečný a poválečný portrét Vlasty Buriana.
Divadlo Archa Praha - Jiří Pokorný: Kladivo na divadlo.
Námět Ondřej Hrab, Jana Svobodová, režie Pokorný, dramaturgická spolupráce Ivana Slámová, scéna Tomáš Rusín, hudba E. F. Burian, Petr Kofroň, filmové dotáčky Benjamin Tuček, Jiří Lívanec.