Článek
Výsledný dojem je však trochu matný. Bez výhrad lze přijmout zřejmý Poláčkův pěvecký talent i to, že se usadil v hájemství, které jeho projevu náležitě vyhovuje. Pop rock, o kterém je řeč, má ale svá úskalí, a právě v nich se zpěvák poněkud ztratil.
Nejmarkantnější je to v coververzi skladby Keep The Faith od skupiny Bon Jovi. V originálu jiskří, bytelní a je ve svém vyznění velkolepá: typický rock amerického střihu, jak ho má Poláček rád. V jeho provedení se drží při zemi a chybí jí vzdušnost.
České verzi Adamsova hitu (Everything I Do) I Do It For You (Srdce prodávám) schází pak kromě nadhledu ještě slušný text. Ostatně, to je problém celého alba. Většina slov míří k prostotě tancovačkové tvorby z tuzemských luhů a hájů. Jinými slovy, jako by text byl hotový za pět minut, jen co si jeho autor zamčený v šatně a tlačený časem vykouří cigáro.
Jako interpret si Poláček vede mnohem lépe v písních napsaných mu na míru. Potřebné poprockové uvolnění dokázal projevit v hybné You Can Only Smile, sedí mu instrumentálně chytrá a v refrénu takřka hymnická V noci ukrytý, stejně jako hned úvodní šlapavka V očích mých.
V dalších skladbách už tak pevný v kramflecích není. Ne že by byl špatný zpěvák, nedostal se mu spíš do rukou takový repertoár, při kterém by mohl předvést to lepší, co v něm je.
Materiál na příští desku by tedy měl nechat psát už nyní. On sám musí pečlivě vybírat a nastřádat tucet písniček, za kterými si bude opravdu stát jak hudebně, tak textově.
Upřímně řečeno, bylo by divné, kdyby se nezkušenému zpěvákovi s normálními ambicemi stoprocentně povedla hned první deska. Proto mějme jeho jméno v paměti.
Petr Poláček & Iluze: Petr Poláček & Iluze
Popron Music, 53:18