Článek
Každá expozice je úplně jiná, přesto na sebe skvěle navazují, až jedna druhou rozvíjejí. První sál naplňují gestické abstraktní malby Julie Kopové, prostor The White Room patří mimořádně zdařilé a esteticky čisté skupinové výstavě She Sells Seashells a nakonec polská umělkyně Magdalena Kleszyńska mapuje osobní i kolektivní paměť.
Kleszyńska zpracovává své vzpomínky a zkušenosti z Prahy, kde trávila několik měsíců na uměleckých stážích. Její Mapy vzpomínek bychom mohli rozdělit do několika částí. Pojí je barevná zdrženlivost a až fascinující tonalita šedo-kovové.
Nejzajímavější instalací v části bývalé vysočanské továrny je zdánlivě nesourodá změť plechových přízraků. Symbolizují zástup lidí jdoucích přes most. „Má to v sobě negativní i pozitivní rozměr, který souvisí s plynutím času. Jak ubíhá, my lidé se navzájem míjíme a zanecháváme po sobě různou energii. Přes most procházíme z minulosti do budoucnosti,“ vysvětlila Právu.
Jedno z děl inspiroval osobní příběh kurátorky, jejíž rodina vlastnila vzácné vyšívané kroje. Z dalšího dýchá dávná historie. „Po celém světě vystavují přenádherné koberce, vyšívané přehozy a parádní tapiserie. Mě ale v pražském muzeu zaujal jeden koberec utkaný tím nejjednodušším způsobem. Přetvořila jsem to po svém a vyrobila ho z hliníkových pruhů,“ vysvětlila polská autorka.
V Praze se cítila jako doma. „Našla jsem tady skvělou atmosféru. Řada starých center polských měst byla během druhé světové války zničena, ale dědictví Prahy bylo naštěstí ušetřeno. Historie tady na vás dýchá na každém kroku,“ dodala.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Pragovka