Článek
V blízkosti bydliště nedokázalo sehnat specialistu bezmála 60 procent pacientů. Ukazuje to červencový průzkum Sdružení ambulantních specialistů mezi 2100 respondenty.
Ještě před třemi lety uspěla většina pacientů v okrese, kde žije, popřípadě v sousedním regionu. Ti méně úspěšní jsou ale ochotni cestovat i přes 50 kilometrů. Buď chtějí k vyhlášenému odborníkovi, anebo v okolí nenašli termín v řádu týdnů.
„Jen 18 procent pacientů čeká na vyšetření u ambulantních specialistů kratší dobu než čtyři týdny. Téměř polovina z nich si musí počkat jeden až tři měsíce a 30 procent dokonce déle než tři měsíce,“ popsal aktuální situaci Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů.
Zřetelně je to vidět u dětských psychiatrů.
Dostat se k některému ze 165 specialistů dřív než za tři měsíce je zvlášť pro lidi z menších obcí a periferií skoro nemožné. Data Ústavu zdravotnických informací a statistik (ÚZIS) z covidových let ukazují, že už v roce 2022 museli jet rodiče s dětmi ze Znojemska nebo Hodonínska až do Brna, tedy přibližně 70 kilometrů. Nejde o jednotlivce, takových výjezdů byly stovky. Novější čísla nejsou veřejně k dispozici, zprávy z terénu ale naznačují, že tlak spíše roste.
Sedm desítek kilometrů absolvovaly rodiny z Děčínska až k Liberci. Na čtyřicet kilometrů ujely z Klatovska do Plzně a devadesáti kilometrovou vzdálenost zdolávali někteří z Ústecka, v centru Prahy absolvovali přes stovku návštěv u dětského psychiatra.
„V Ústeckém, Jihočeském a Karlovarském kraji je dostupnost specialistů dokonce natolik kritická, že lidé akceptují i delší cestu. Zhruba 20 procent respondentů je ochotných cestovat za lékařem i více než 50 kilometrů,“ popisuje zpráva z aktuálního průzkumu ambulantních specialistů.
S logopedy to není o nic lepší. Ambulantní péči jich poskytuje v Česku 65, to je méně než jeden na okres, a polovina bere nové pacienty nejdřív za tři měsíce.
Přes tisíc lidí, kteří žijí ve větších městech: Brně, Ostravě, Olomouci nebo třeba Karviné, před třemi lety sehnalo logopeda v místě. Minimálně vyšší desítky lidí ale musely pravidelně jezdit půl hodiny z Blanenska do Brna nebo třeba z Novojičínska do Ostravy.
Hlavní nápor je podle Jojka aktuálně na neurologii a ortopedii. „Největším kapacitním problémům čelí Liberecký kraj, kde 56 procent respondentů uvedlo, že pociťuje nedostatek specialistů,“ dodává.
Jezdí na pohotovost?
Pokud zabere cesta k alergologovi nebo třeba dětskému psychiatrovi méně než 1,5 hodiny, k logopedovi nanejvýš hodinu, pokládají zdravotní pojišťovny péči za zajištěnou. Intervaly stanovuje nařízení vlády, nikoliv pojišťovny.
Jiná věc je, kolik týdnů či měsíců na takovou péči musí lidé čekat. Průzkum ukazuje, že se čtvrtina lidí rozhodne na řešení svého zdravotního stavu rezignovat, pokud nevidí šanci na termín. Anebo se rozhodnout jít na pohotovost.
„Všeobecná zdravotní pojišťovna v rámci vlastního sledování neidentifikuje míru zhoršené dostupnosti ambulantní péče v takovém rozsahu, jaký popisuje průzkum, přesto jsme si vědomi dílčích problémů u některých specializací (zejm. psychiatrie a psychologie),“ řekl pro Novinky ředitel největší tuzemské zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek.
Klíčová je podle něj spolupráce s praktickými lékaři, kteří by měli navést pacienty ke specialistům nebo do nemocnice podle potřeby. S tím, aby lidé nebloudili systémem a nahodile hledali volné ambulance, podle něj pomůže elektronizace a zavedení centrálního objednávkového systému, na čemž stát pracuje.
Podle Jojka by pomohlo i odstranění administrativních překážek, které někdy odrazují mladé lékaře od zakládání ambulancí, a zvýšení objemu peněz, který na tuto oblast péče jde.
