Hlavní obsah

O ceny Berlinale soupeří Mirrenová a Kriepsová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Dvě silné ženské postavy ztvárněné vynikajícími herečkami. To přinesly filmy Golda, v němž Helen Mirrenová ztvárnila izraelskou ministerskou předsedkyni Meirovou, a Ingeborg Bachmanová: Cesta do pouště, ve kterém hraje Vicky Kriepsová rakouskou básnířku a literátku.

Foto: Profimedia.cz

Helen Mirrenová na Berlinale.

Článek

Golda zastihuje Meirovou v době jomkippurské války v říjnu 1973. Izraelský režisér Guy Nattiv nahlíží veškeré události výhradně a detailně z jejího pohledu. Silná kuřačka diskutuje se svými generály, řídí vojenskou strategii, jedná s americkým ministrem zahraničí Henrym Kissingerem a také se zpovídá před vyšetřovací komisí z rozhodnutí, která sice přinesla nad egyptskými a syrskými vojsky vítězství, ale stála v krátké době tisíce životů. Ukončení války nikoli vojenskou silou, ale na nejvyšší úrovni diplomacie pak vyznívá aktuálně.

K nepoznání změněná Mirrenová podává výkon hodný každého ocenění. Je soustředěná, ve tváři se jí odráží jak těžké rozhodování, tak smysl pro sarkastický humor, když na Kissingerovu poznámku „Jsem nejdřív Američan, pak ministr a až nakonec Žid“ namítne: „Ale my tu čteme zprava doleva.“ S nevídanou působivostí zprostředkovává divákům především nesmírné utrpení, které přináší každá válečná oběť.

Se srovnatelně silnou hrdinkou i hereckými výkony zachytila osmdesátiletá herečka a režisérka Margarethe von Trotta čtyřletý vztah mezi Bachmanovou a švýcarským dramatikem Maxem Frischem.

Foto: Profimedia.cz

Margarethe von Trotta, Vicky Kriepsová a Ronald Zehrfeld na berlínském červeném koberci.

Seznámili se v Paříži v roce 1958 a prožili velkou lásku dvou osobností, které se milovaly, ale ukázalo se, že spolu nedokážou trvale žít. Ona miluje prosluněný rozevlátý Řím i krásu pouště, on je nejradši ve svém strohém curyšském bytě. Ona je prototypem moderní ženy s věčnou cigaretou a nebývalou touhou po svobodě, on by rád, aby občas umyla nádobí. Postupně začíná na svou emancipovanou partnerku žárlit.

Vicky Kriepsová po císařovně Sissi ve filmu Korzet nabízí další přesvědčivě ztvárněný portrét ženy, která se dokáže prosadit vůči konvencím své doby, je okouzlující, láskyplná i láskyhodná. „Věděla jsem, že to musí hrát ona, protože její úsměv je nenapodobitelný a vyjadřuje tolik emocí, že mu nelze odolat,“ řekla po projekci von Trotta.

Skvělým partnerem je Kriepsové robustní a charismatický Ronald Zehrfeld jako Max a také celková atmosféra, barevné ladění, skvělé kostýmy a veškeré filmové dekorace, na které je čirá radost se dívat.

Reklama

Související články

Sean Penn a jeho svědectví o Ukrajině

Dva dny předtím, než 26. února skončí mezinárodní filmový festival Berlinale, uplyne rok od začátku ruské invaze na Ukrajinu. A právě na festivalu měl v pátek...

Výběr článků

Načítám