Článek
Osmidílná série (pět tisíc stran textu a fotografií) vznikala v letech 2006 až 2010 a toto veledílo našich sousedů by nás mělo zajímat. Vždyť třeba Kryštof Dientzenhofer se narodil v Bavorsku a Petr Parléř pocházel z Porýní.
Autoři věnovali pozornost vztahu Němců k českému umění a také památkám německého umění na území České republiky. Někdy k tomu přistupovali se zájmem, jindy s přezíravostí. Ve druhém díle třeba chybí zmínka o palácové kapli v Chebu, navzdory tomu, že jde o jedno z nejvýznamnějších děl štaufského umění.
V šestém díle je naopak pozornost věnována Děčínskému oltáři C. D. Friedricha, ale marně tu budete pátrat po informaci, jak se klíčový obraz německého umění dostal do Česka.
K třetímu dílu přizvali české odborníky
Pouze v případě třetího dílu o gotice se Němci rozhodli přizvat ke spolupráci české odborníky. O Praze jako centru gotického umění tu publikoval svůj starší příspěvek Jiří Kuthan a hesla v katalogu památek zpracovali i Jan Royt, Jaromír Homolka a Karel Otavský.
Čtvrtý díl o pozdní gotice a renesanci žel nemá v kolektivu žádného z českých kunsthistoriků, ač je v něm mnoho textů o Praze doby Jagellonců i Habsburků. Velkého prostoru se v knize dostalo umělcům na pražském dvoře Rudolfa II., což překvapí o to více, že autoři se poměrně macešsky zachovali třeba ke Grünewaldovi nebo Stossovi. A pro velikány, jako byl Mistr IP, působící v Pasově a v Česku, se ve čtvrtém díle nenašel ani jediný řádek.
Škoda že i pátý díl o baroku a rokoku se obešel bez českých odborníků, jejichž podíl by jistě napomohl rozšifrování vzájemných středoevropských vlivů. Z českého hlediska jsou nejzajímavější stati o rodině Dientzenhoferů, která měla svou významnou pražskou odnož.
Medailónku se tu dočkal i Václav Hollar, zvláštní je ale absence Jana Kupeckého, který třetinu tvůrčího života působil v Německu. Závěr z velkolepého díla našich západních sousedů zní: Němci nám fandí, ale jen občas.