Článek
Zelenkovy postavičky jsou řádně ukotvené v naší době: nevyrovnané, rozhozené, tápavé, nezakořeněné. Jenom jednou se režisér takové charakteristice vzepřel. Jeho sebejistí fracci Mádl s Issovou v klipu Přemluv bábu, přemluv dědu, ať nevolí levici, byli tak pitomí, že vznikl nepodarek. Druhým byl filmový přepis Příběhů.
Mikolášková se trefila se Zuzanou Přidalovou do scénografie. Jejich trojrozměrný půdorys s horizontem kutlochů a bytů, s bočními šikmami koupelen, telefonních budek, sochařských ateliérů a interiéru sanatoria stačí přiklopit, aby se Petrův svět scvrkl do balíku vhodného k odeslání kamkoli a komukoli.
Příběhy zůstávají jedním z nejlepších dramatických textů polistopadové éry. Platí to ostatně i o Zelenkových filmových výletech, z nichž Rok ďábla (2002) obdržel sedm Českých lvů. Vtírá se ale neodbytná otázka: Neodplynul autorův čas nultými léty?
Hana Mikolášková si dala práci nejen s udržením hereckého projevu v mezích civilních a komunikačně místy váznoucích vztahů. To podtrhl i výběr dobových hitů, už ne normalizačně prázdných, přece ale jen šedesátá léta marně dohánějících - třeba Černej pasažér skupiny Traband.
O nás - babrácích
Takřka ideálním představitelem v pubertě zastydlého Petra je ve Zlíně Pavel Vacek. Jeho ještě většími problémy se trápícím kamarádem Mouchu, který tak trestuhodně zkrátka přišel ve filmu, hraje Roman Blumaier. Normalizací i osobně vyhořelé Petrovy rodiče představují Helena Čermáková a Zdeněk Julina.
Ženský živel zastupují Eva Daňková (sochařka Sylvie), Petra Domžalová (Anna a oživlá Figurína Eva), Michaela Doležalová nebo Markéta Kalužíková (Jana). Podivně exhibicionistickou dvojicí jsou Romana Julinová a Milan Hloušek. Co zůstává mistrovské, je klipově střihový styl. A radost, že jsou i větší babráci než my.
Městské divadlo Zlín - Petr Zelenka: Příběhy obyčejného šílenství. Režie, výběr hudby Hana Mikolášková, dramaturgie Vladimír Fekar, scéna a kostýmy Zuzana Přidalová. Premiéra 8. září, psáno z veřejné generálky 7. září 2012.