Článek
Museum Kampa zahájilo 2. října ještě dvě výstavy. První se jmenuje Zákazu navzdory a připomíná expozici Mikuláše Medka a Jana Koblasy, která se v roce 1963 konala navzdory předchozím zákazům v Teplicích a stala se zlomovou událostí poválečného československého umění. Výstava se zároveň připojuje k oslavám stého výročí narození Mikuláše Medka, které připadne na 3. listopadu.
Další výstava s názvem Pop Renaissance představuje tvorbu Milana Kunce, jednoho z nejvýraznějších českých umělců. Ukazuje výběr jeho maleb z 80. let, které doplňují současné obrazy. V nich se znovu objevují témata jako konzumerismus, moc obrazů, ideologie či identita.
Sochařka Květa Kovářová (1925-1966) začala studovat za války, do výtvarného života vstoupila už v době nesvobody. Studium absolvovala v ateliéru Josefa Wagnera, odkud vzešel nezvykle silný okruh sochařek. Zatímco řada z nich se dříve či později výrazně prosadila, Kovářové se srovnatelné pozornosti nedostalo.
A to i přes blízkost uměleckého prostředí a nových možností skupinového vystavování – její manžel, malíř Ladislav Karoušek, a švagr, sochař Valerian Karoušek, byli oba spoluzakladateli a členy tvůrčí skupiny M 57 (Makarská).
Přestože doba nepřála abstraktnímu umění a sochaři se vesměs byli nuceni věnovat figurativní tvorbě, Květa Kovářová postupně překračovala tradiční pojetí lidské figury.
Výstava Za tvar figury sleduje cestu její volné tvorby, od studijních prací přes komorní figurální plastiky padesátých let až k abstrahovaným tvarům a zakázkám do architektury let šedesátých. Její sochařská díla vždy doprovázely přípravné kresby, v nichž si ověřovala tvar, kompoziční řešení i způsob, jak plastika obstojí v prostoru.
Kovářová pracovala především se sádrou, ale také experimentovala s novými umělými hmotami: moduritem a laminátem, jenž jí otevřel cestu k monumentálnímu měřítku.
Zemřela ve věku pouhých 41 let, když se na ni při práci v ateliéru zřítil hliněný model monumentální plastiky, kterou vytvářela pro nemocnici ve slovenském Veľkém Krtíši.
Květa Kovářová
Narodila se v roce 1925.
Vystudovala v ateliéru Josefa Wagnera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
Soustředila se na lidskou figuru, kterou během šedesátých let postupně dovedla až k abstraktnímu znaku.
Experimentovala s novými umělými hmotami, zejména s laminátem, v němž vytvořila téměř pětimetrový reliéf Sedící akty dívek pro společnost Jablonex v Jablonci nad Nisou.
Zahynula v roce 1966 při práci na exteriérové soše pro nemocnici ve Veľkém Krtíši.






