Článek
Má s tím koneckonců bohaté zkušenosti. Dříve se totiž živil jako originální tatér. Smysl pro vizuální řeč linií si přenesl i do výtvarné tvorby. Používá sice abstraktní formy zobrazení, ovšem jejich pomocí zpracovává konkrétní témata zvířat či rostlin. Zabývá se jejich prostřednictvím otázkou svobody a nesvobody.
Když se zamýšlíme nad tím, co vlastně malíř pomocí akrylů, tuší, pastelů nebo sprejů vlastně vytvořil, vstupujeme nevědomky do dialogu jednak s figurami (byť výrazně tvarově zredukovanými) a pak i se samotným tvůrcem.
Musa je výrazný tvůrce po všech stránkách.
Na druhou stranu nám díky nejednoznačnosti vyjádření dává velkou míru svobody rozhodnout se, co vlastně chceme na plátně vidět.
Celou expozici duchovně i fakticky zastřešuje 180 metrů čtverečních rozlehlé dílo Shůry. Je umístěno místo stropu a skrze něj prosvítá denní světlo.
Musa ho maloval podobně jako Michelangelo na lešení ve výšce několika metrů a zažil tak na vlastní kůži pocit určité formy levitace. Organizátoři připravili pro návštěvníky do sálu lehátka, na kterých se mohou naplno oddávat působení daného prostoru a představit si, co asi výtvarník při práci cítil.
Galerie s rozvěšenými díly po stěnách evokuje antický či raně křesťanský chrám. Pocit nebezpečí, neomezenost svobody i určitý respekt z okolního prostoru jsou hlavní dojmy, které nás doprovázejí po celou návštěvu výstavy a které si odtud v sobě odneseme.