Článek
Měli jsme za sebou karlovarskou premiéru filmu Mira Rema Raději zešílet v divočině, jehož byl Franta spolu s bratrem Ondřejem hlavním hrdinou. Oba do Varů přijeli, prošli se po červeném koberci a po skončení projekce mávali tleskajícím divákům.
Ondra se spíš styděl (a ještě ten den odjel domů na Šumavu, někdo se ostatně musí postarat o zvířata), Franta si to užíval. V baru slavil dlouho do noci, ráno na besedě po další projekci filmu ale působil uvolněně, pohotově a radostně.
Několikrát dokázal sál rozesmát a přimět k potlesku. Těšil se, že budeme takhle s filmem jezdit za publikem po celé republice. Užijeme si to. Bavil ho život a bylo to na něm znát.
V sobotu večer se díval na slavnostní vyhlášení výsledků festivalu už v televizi. Záznam šel s mírným zpožděním, tak mu tu překvapivou zprávu oznámil jako první Miro Remo telefonicky: „Vyhráli jsme.“ František byl nadšen. Měl před sebou spoustu plánů…
Zpráva, že ho druhý den ráno našli mrtvého, je pro mě naprosto nepochopitelná. Nerozumím jí, pořád jsem zjevně ve stadiu popírání. Ne, opravdu se mi tomu nechce věřit.
Vždyť už několikrát byl František v branách vedoucích na druhou stranu světa – a vždy se vrátil. Když jsme dělali knihu rozhovorů Raději zešílet v divočině, zmlátila ho na jednom výletě partička násilníků tak brutálně, že skončil v nemocnici s vážným poraněním mozku.
✦ Moments after the screening of Better Go Mad in the Wild ✦ Momentky po projekci filmu Raději zešílet v divočině ✦
Posted by Karlovy Vary International Film Festival on Thursday, July 10, 2025
Slezl doslova hrobníkovi z lopaty a za pár měsíců to byl zase ten starý, dobrý, divoký Franta. Když režisér Miro Remo začal s bratry natáčet stejnojmenný film, přimáčkl jednou Františka býk. Bylo to tak vážné, že pro něj musel přiletět záchranářský vrtulník. I když prognóza zněla varovně, František se opět vrátil v plné síle. Jen tentokrát to už nedokázal.
Co se v noci z 12. na 13. července v obci Ohrobec stalo, je dosud předmětem vyšetřování. Já mohu být jen rád, že si František stihl krátce, ale velmi intenzivně užít úspěch dokumentu Mira Rema. František i v něm opakuje, že je básník a jako takový chce lidem něco sdělit. Myslím, že se mu to podařilo. A nejen jeho básněmi.
Ta časová souhra je nicméně děsivá: čtvrtek – premiéra filmu, pátek – besedy s publikem (jednu z nich můžete zhlédnout na i-vysílání ČT), sobota – Křišťálový glóbus, noc ze soboty na neděli – smrt. František odešel na samém vrcholu. Ve stylu prokletých básníků.
Věřím, že po těch schodech, na kterých jsem ho viděl naposledy, došel až úplně nahoru. Věřím, že zůstáváme nadále v kontaktu, jak jsme si slíbili. Doma na Šumavě nechal František rozdělané perpetuum mobile (ve filmu hraje jeho výroba podstatnou roli). Věřím, že ta věc nyní obživne!
