Tim Robbins: My Američané jsme pokrokovější, než se zdá

Scházíme se v Grandhotelu Pupp. Robbins je ve výborné náladě, ostatně ta jako by k němu patřila. Pěti novinářům z různých států věnuje téměř půl hodiny. Pak už zase spěchá do kina.

V interview se nevyhnul ani otázkám směřujícím na současného prezidenta USA Donalda Trumpa. Robbins na ně odpovídal s nadhledem a neopomněl udělat výlet do minulosti: „Já vidím začátky tohohle všeho někde u Reagana (Ronald Reagan, 40. prezident Spojených států amerických, 1981–1989 – pozn. red.)... Za jeho vlády byly přijaté zákony, které umožnily několika velmi bohatým jedincům získávat víc a více moci, tedy také možnosti, jak ovládnout šíření informací.“

Vše podle něj dovršila 90. léta, kdy miliardáři začali ve velkém v USA skupovat televizní stanice. „Myslím si, že problém je větší, netýká se jen jednoho muže. Myslím si, že tenhle problém ukazuje věci, které vznikaly třicet čtyřicet let. Jsou důsledkem určité strategie, propagandy. A na téhle cestě kráčí teď Trump. Nemyslím si, že kdyby ho vyhodili z úřadu, tak se problém vyřeší. Problém je někde hluboko zakořeněný. V politickém a mediálním systému,“ uvedl mimo jiné.

Podle něj je logické, že umělci dění kolem sebe hodnotí, ovšem není to hlavní smysl jejich práce: „Odpovědností filmařů je dělat dobré snímky, které odpovídají pravdě, přitahovat pozornost k příběhům, o nichž se běžně nemluví, ukazovat lidi, různé pohledy, které za pravdu bojují. Myslím si, že když tohle filmaři umějí, tak to může být přínosné, inspirující, užitečné i pro další lidi.“     

Zmínil také, že za současnou situaci v USA jsou odpovědní hlavně republikáni, kteří sledují zájmy jen úzké skupiny lidí, těch velmi bohatých: „My Američané jsme pokrokovější, než se zdá. Většina lidí chce chránit životní prostředí. Většina lidí chce lepší příjmy, vyšší minimální mzdu. Lepší systém péče o děti, lepší zdravotnictví. Všechny tyhle pokrokové věci. Tohle vše chce většina Američanů. A státní politika? Ta se stará hlavně o to, aby se tohle vše nikdy nestalo. A byla v tom velmi úspěšná. Takže Trump není opravdu jediným problémem. Problémem je, že v posledních třiceti čtyřiceti letech došlo k manipulaci s volebními obvody, tak aby se zajistilo, že ta většina nebude mít v naší zemi svůj hlas.“

Nevyhnul se ani otázce na násilí ve Státech, kde stále dochází k útokům s využitím legálně držených zbraní. Povzdechl si, že filmy produkované Hollywoodem situaci nijak neuklidňují, nicméně odpovědné za ni rozhodně nejsou: „Našimi (myšleno hollywoodskými – pozn. red.) hrdiny jsou vrah, soudce, porotce a kat. Jeden po druhém. To samozřejmě na lidi doléhá. Ale současně já nebudu tím, kdo obviní smyšlené násilí z toho, že plodí skutečné násilí. Chcete-li mluvit o tom, jak zastavit skutečné násilí, tak musíme mluvit o skutečných zbraních a jejich majitelích. Je to státní politika, která tohle může ovlivnit.“

V rámci Hollywoodu se stočila řeč také ke kauze Me Too, tedy k problému nejrůznějších sexuálních útoků na ženy, nejen herečky. Nicméně generalizovat pocity z ní odmítl: „Já nemůžu mluvit za všechny. Nevím, jaká je atmosféra v Hollywoodu. Žiji ve Venice (přímořské letovisko u Los Angeles – pozn. red.). Nechodím na hollywoodské večírky… Ale jinak je důležité o věci mluvit. Myslím si, že změní-li to nějak kulturu, je to velmi zdravá věc.“

Tim Robbins také vysvětloval, proč přestal režírovat filmy. Vysvětlil, že se sešlo hned několik věcí: „Neskončil jsem s režií, přestal jsem jen režírovat filmy... Když jsem nějaký dělal naposledy, bylo mému synovi Milesovi sedm. Jednoho dne mi řekl: ,Tati, já bych byl radši, kdybys hrál.‘ A jak mi tohle řekl, pochopil jsem, že když něco režíruji, stanu se tím zcela posedlý. Přestanu vnímat věci kolem. Vnímám jen ten film. Prostě tam nejsem, nejsem tam jako rodič. A já tam chci být, být se svým dítětem a pro něj. Chci vědět, kde bylo. Chci ho vidět vyrůstat, být toho součástí.“

Vzápětí přiznal, že děti mu sice již od té doby odrostly, ale divadlo je pro něj stále přitažlivější než film: „Co je na divadle skvělé? Jsme víc ponořeni do nejrůznějších zařízení (ukazuje na mobilní telefon – pozn. red.) A právě ten musí být v divadle vypnutý. To je snad poslední místo na světě, kde se vyžaduje, aby tahle zařízení byla vypnutá. Lidé jsou pak dvě hodiny s vámi. Jste v divadle společně. Můžete sdílet příběhy.“

S novináři se pobavil také o svých plánech do budoucna. I o těch filmových. „Jeden příběh, který bych chtěl vyprávět, mám. Je o kacíři. O víře a pokrytectví. Jsou v něm tři postavy, tři muži, kteří se buď pletou, nebo chtějí věřit, že podruhé přijde Ježíš Kristus... Bude to tak trochu epické. Potřebujeme peníze a já doufám, jsem optimista, že to během následujících let udělám,“ řekl.

Nicméně je ochotný přijmout i jiné role: „Mám stále před sebou nějaké scénáře. Ale pracovat nemusím. Když už něco dělám, tak to je opravdu to, co mě zajímá... Vše se řídí tím, zda se mi scénář líbí. Když ano, najdu cestu, jak film točit... Vždy pro mě bylo důležité, jaké příběhy vyprávím, než to, jak je přijímají diváci. Přesto zasáhly tisíce a tisíce lidí v kinech v celém světě. To je pro mě osobně skvělá, velmi pozitivní věc.“

A jaký je jeho plán na nejbližší dny? Ve středu 4. července se v Karlovarském městském divadle představí jako muzikant. Ovšem, jak vysvětlil, hudební kariéru nikdy rozjet ani nechtěl: „Nabízeli mi, abych nahrál album. Mysleli to i vážně. Já ale nechci nahrávat žádné album. Nechci ty písničky jen tak poslouchat. Přijďte do kina, když chcete ty písničky poslouchat!“

V závěru (nejen) politicky otevřeného rozhovoru dodal, že zásadovost, pravdomluvnost k němu prostě patří: „Za svými názory si stojím… Co by se stalo, kdybych to nedělal? Nemluvil. Kým bych byl? Nebyl bych šťastný. A určitě bych nepotkal tolik inspirujících lidí, které jsem ve svém životě potkal. Tedy kdybych zůstal v bezpečí, mlčel, byl pragmatický…. A já potkal řadu úžasných lidí. Od Paula Newmana po Nelsona Mandelu.“

LÍSTKY NA STŘEDEČNÍ KARLOVARSKÝ KONCERT TIMA ROBBINSE JSOU STÁLE K DOSTÁNÍ. JEDEN STOJÍ 190 KČ. K ZAKOUPENÍ JSOU NA HLAVNÍ POKLADNĚ HOTELU THERMAL.