Článek
Pavle, jste vy prokrastinátor? Ten typ, co si říká ‚tak zítra‘?
Jsem docela dost. Ale vlastně jsem se v poslední době naučil si to nevyčítat, protože si myslím, že odpočívání a jistá prokrastinace, nesmí se to teda přehánět, samozřejmě, patří k práci. Člověk má umět odpočívat.
Co naposled jste si naplánoval a neudělal?
Naposledy to byl asi nějaký sport. Naplánoval jsem si, že budu doma cvičit, ale pak jsem si řekl, že ještě nejsem tak neforemný a že na to kašlu. Jinak já se snažím nic moc si neplánovat. Pracuju s tím, co přichází.
Hrajete v divadle, objevil jste se v mnoha seriálech, ale na tu velkou filmovou roli jste si počkal...
Já jsem šel i docela pozdě na herectví a vlastně nemám kam spěchat. Před čtyřmi pěti lety jsme byli domluvení v Divadle Ungelt na nazkoušení představení, no a do toho se objevil film Piko, kde jsem měl hrát policajta. A zároveň mě Jiří Strach oslovil, že by se mnou točil Santiniho jazyk.
Ale brzy to selhalo na tom, že natáčení se odsouvalo, nebo to padlo do termínu, kdy jsme měli generálkový týden toho představení v Ungeltu. A já neumím přijít s tím ‚Hele, podívej, já jsem ještě nic velkého netočil a chci být vidět.‘ Prostě to, na co kývnu jako první, tak dodržím.
batěk
Neměl jste obavu z toho, že Zejtra napořád je režisérským debutem?
Ne, já jsem od začátku, co jsem si přečetl scénář, věděl, že Ruda je člověk, který ví, co chce a ví, jak to chce. Zároveň bere i nápady druhých. Nenechá si do toho vyloženě mluvit, ale přijímá názory okolí, takže to fungovalo a byla to opravdová spolupráce. Člověk si na place tolik nepřipadá jako používaný herec.
Jak jste byl spokojený s výběrem hlavní ženské role?
Já se přiznám, že jsem Vicu (hlavní ženskou roli hraje Vica Kerekes, pozn. aut.) vlastně moc neznal. Jméno ano, ale nevěděl jsem o její popularitě. Až potom jsem začal vnímat filmy, které natočila.
Vica o vás řekla, že ve vašem herectví je přirozenost a hravost. Co byste o ní řekl vy? Vraťte jí kompliment...
Ona je velmi přizpůsobivá, a také hravá. Hrozně hezky se nám spolupracovalo, a doufám, že to půjde vidět.
Režisér Havlík vás ve filmu často posílá do Asie, která je jeho vášní. Co je tou vaší?
Vlastně všechno, co mě zaujme. Neumím to asi úplně kategorizovat, co mě baví víc a co míň. Hudba, zajímá mě historie, snažím se nasávat informace.
Ve filmu si s Baťkem zahrála Vica Kerekes
Souhlasíte s tvrzením, které ve filmu zazní, že všechny důležité věci jsou v našich snech?
Jsou. Souhlasím s tím. Když člověk hodně chce a když opravdu věří, tak se sny mění v realitu. Já s tím mám vlastní zkušenosti, takže tomu věřím dál, a čím dál víc.
Ve filmu se rovněž mluví o momentu, který člověku změní život. Máte vy takový?
Můžu říct jeden za všechny: sedm let jsem pracoval v provozu, pak najednou v 22 letech člověk začal dělat amatérské divadlo. A tak nějak se nám párkrát povedlo dostat na metu těch amatérských souborů na Hronov a tam už to rostlo. A pak jsem si řekl, že se zkusím dostat na DAMU, to už mi bylo 25 let. A tam se to změnilo, protože mě přijali a začalo se to ubírat k tomu, že tím, co mě baví, se budu i živit.
Proč jste rovnou nešel na DAMU?
Mě to dřív nezajímalo, já jsem k tomu dospěl. Nebylo to tak, že jsem si v 16 řekl, že bych hrozně chtěl být hercem. To vzniklo až v průběhu amatérského hraní.
Herectví vás dostatečně naplňuje?
Když by mě to náhodou přestalo bavit, chtěl bych mít sílu se sebrat a zkusit dělat něco jiného. Ale já myslím, že jsem k tomu šel docela pozdě, takže dřív, než mě napadne z toho odejít, zemřu.