Článek
Do Karlových Varů přijel Perez s manželkou a spoluscenáristkou Karine Sillou, aby představili francouzský film Ve jménu cti. Po projekci nám Perez poskytl rozhovor.
Co vás zajímalo na tématu soubojů konce devatenáctého století?
Jednak je to svět, který kinematografie dosud moc neřešila. Ale hlavně došlo ve Francii osmdesátých let devatenáctého století k zajímavé věci: v roce 1881 byla zrušena cenzura tisku a během následující let došlo k obrovskému nárůstu soubojů. Navzdory tomu, že byly zakázané. Byla to úplná vášeň, každý den se odehrával nějaký souboj, byly plné šermírny, každý se o to zajímal. Bojovali mezi sebou jak zkušení šermíři, tak začátečníci, což bylo velmi zajímavé i pro natáčení.
Rozumím tomu tedy správně, že se zrušením cenzury docházelo k urážkám na cti a ty vyvolávaly tolik soubojů?
Fakticky to bylo tak, že v tisku pošpinili čest některého člověka, a ten si pozval svědka, aby svou čest hájil. Zajímavé právě je, že padesát procent těch, kdo se soubojů účastnili, byli právě novináři. Ty souboje se zapisovaly do rubriky „různé“, a tak vlastně ta rubrika vznikla. Šermírny byly tehdy všude včetně toho, že své vlastní měly i redakce tehdejších novin.
Otázka cti, důstojnosti, pověsti člověka zjevně spojuje váš film se současností…
Samozřejmě. Dnes máme sociální sítě, kde běžně dochází k poškozování pověsti, a je zajímavé tuto historickou zkušenost promítnout do současného života. Mimochodem souboje v té době probíhaly nejen ve Francii, ale prakticky po celé Evropě a ve světě, dokonce i Franklin Roosevelt se účastnil souboje.
Další věc, která se odráží z filmu do současnosti, je určitý důraz na mužnost, což je také dnes hodně probírané téma. Tehdy měli muži za sebou ponižující prohranou prusko-francouzskou válku a potřebovali se s ní vyrovnat. A souboj byl jejich způsob, jak obnovit svou čest, důstojnost, což se týká zejména vojáků, z nichž jednoho ve filmu hraji.
Vincenta Pereze s manželkou Karine Sillou po příjezdu přivítal umělecký ředitel MFF KV Karel Och.
Významnou roli ale ve filmu hraje i žena.
To mě samotného překvapilo. Marie-Rose Astié de Valsayre byla modernistka, předběhla svou dobu. Byla to žena absolutně svobodná, bojovala za témata, jako je rovnost platů, hlasovací právo nebo i to, aby ženy směly nosit kalhoty. V důsledku toho ji v tisku pravidelně ponižovali.
Jak jste se na souboje připravovali?
Já už jsem ve filmech opakovaně v soubojích hrál, měli jsme na to trenéra a snili jsme o tom, že právě takovýto film uděláme. Ale někteří herci tu zkušenost neměli a s těmi jsme nacvičovali celé dlouhé měsíce. Pro mě bylo důležité, aby souboje byly realistické, aby byl vidět celý ten prožitek, ale zároveň běžel příběh.
Zajímavé je, že šermířský trénink vypadá jako elegantní sport, ale souboje jsou pak velmi kruté…
On to ve filmu ten trenér duelů říká: povoleny jsou všechny rány. A já jsem chtěl ukázat brutalitu soubojů, tu krutost a vlastně barbarství, protože když se nad tím zamyslíte, tak souboj barbarský je.
Na scénáři se s vámi podílela vaše žena Karine Silla, také studovala historické souboje?
My jsme při psaní ve skvělé rovnováze, ona má na starosti tu neviditelnou část, psychologii postav, a já příběh. Je geniální v tom, jak se zaměřuje na vztahy mezi lidmi a nechává je vykvést. Ostatně kromě scénářů píše i romány a také režíruje dokumenty.
Může se vám hodit na Firmy.cz: HOTEL THERMAL****
