Hlavní obsah

Matej Benko: Chtěl bych vidět zeměkouli z oběžné dráhy

Právo, Jaroslav Špulák

Hudebník a skladatel Matej Benko (36) nahrál album s názvem Planety. Jsou na něm písničky pro malé i velké a ke spolupráci na jeho realizaci přizval řadu přátel z hudebního světa. Slunce na desce zpívá Richard Müller, Merkur Michael Kocáb, Venuši Klára Vytisková, Zemi Markéta Foukalová, Měsíc Ondřej Ruml, Mars Xavier Baumaxa, Jupiter Radek Pastrňák, Saturn Milan Cimfe, Kometu Yvonne Sanchez, Uran sám Benko, Neptun Oto Klempíř a Pluto nazpíval Dan Bárta.

Foto: Barbora Hrdá

Matej Benko věnoval práci na projektu Planety rok.

Článek

Jak vlastně vznikl koncept alba?

Vesmír je má vášeň z dětství, už od malička pro mě znamenal dobrodružství. Začal jsem ho zprvu vnímat skrz seriály pro děti, které měly nádech sci-fi. Potom jsem četl sci-fi literaturu a jako dospělý jsem se dostal k astronomii a populárně naučným knížkám.

Odborně vesmír neřeším, nerozumím moc fyzice ani matematice. Naštěstí dnes není problém najít zdroje, díky kterým se může i laik jako já přiblížit k částečnému pochopení vesmíru. Je to pro mě moc inspirativní téma.

Už dlouhou dobu jsem zamýšlel propojit tuto svou vášeň s muzikou. Nakonec to daly do pohybu mé děti, se kterými dnes hovořím jak o vesmíru, tak o muzice. Vždycky jsem psal především instrumentální skladby, ale teď jsem se rozhodl vytvořit písničky.

Takže je to dětské album?

Vnímám to tak. Řekl jsem si, že napíšu písničky o vesmíru, které budou bavit děti a nebudou štvát dospělé. Zkrátka srozumitelnou a vkusně zahranou muziku. Také jsem chtěl probudit o vesmírné téma v dětech a mladých posluchačích zájem.

Jak planety a hvězdy dnes berete vy sám?

Jsem snílek, který má přečtených pár knížek a vesmírem se zabývá ve volném čase. Baví mě ta atmosféra a také filozofický pohled na věc.

Které planety jste viděl na vlastní oči?

Saturn a Jupiter. Můj kamarád měl malý teleskop, a když jsme byli sousedi, koukali jsme se. S ním a ještě se svým bráchou jsme snili o tom, jaké by bylo letět do vesmíru. A nemuselo by to být ani moc daleko, chtěli bychom třeba jenom vidět z oběžné dráhy zeměkouli.

Představiteli planet na vašem albu se staly výrazné osobnosti české hudební scény. Bylo těžké je k účasti na nahrávání přimět?

Využil jsem toho, že ty lidi znám, a požádal je, aby do toho se mnou šli. Jen jsem musel najít odvahu je oslovit. Někdy jsem jí potřeboval méně, někdy více. Našli se i interpreti, kteří odmítli, ale ti, které jsem získal, do toho šli s tou správnou motivací.

Jak jste jim rozděloval role, tedy planety?

Na začátku jsem měl jakousi představu a část z ní se povedlo realizovat. Například Kocáb jako Merkur nebo Bárta jako Pluto. Někteří zpěváci si vybrali z několika písniček, jiní vzali tu konkrétní, kterou jsem jim nabídl, a někdo zase role střídal. Byl to zkrátka kreativní proces.

Znáte charaktery planet i zpěváků, s nimiž jste spolupracoval. Ve kterých rolích se tyto dva charaktery takříkajíc sešly?

Ve studiu jsem se nechal překvapit tím, jak to zpěváci pojmou. Skoro každý byl na začátku nesvůj. Například Michael Kocáb si zvykal na nezvykle jemnou hudbu. Říkal, že neví, co s tím, ale jeho Merkur dědek, bilancující svůj těžký život v blízkosti Slunce, je podle mě famózně přesvědčivý.

Yvonne Sanchez zase měla velký strach z češtiny. Jako Kometě cizince jí to ale ohromně sluší a ve studiu všechny rozesmála. Okamžitě se se svou rolí sžila také Markéta Foukalová. Přišla s interpretací, ke které nebylo možné mít výhrady.

A když jsme s někým zkoušeli víc přístupů, protože jsme cítili, že můžeme najít něco lepšího, například s Otou Klempířem nebo Xavim Baumaxou, bylo pak těžké si vybrat. Měl jsem štěstí na opravdové profesionály. Každý do toho přinesl něco vlastního a já nemohu být spokojenější.

Kdo je autorem textů?

Původně jsem chtěl oslovit textaře, ale nakonec jsem si je napsal sám. Je to má první zkušenost a moc mě to bavilo. Do třicítky jsem vnímal hudbu více z pohledu instrumentalisty. Uvědomovat si význam textu mě naučila až spolupráce se zpěváky.

Oslovil jsem tedy pár textařů, ale buď neměli čas, anebo jim nebylo dostatečně blízké vesmírné téma. Nakonec mi Gábina Osvaldová jako jedna z oslovených řekla, ať si texty napíšu sám. Vím prý nejlépe, o čem to má být, a také se tím vyhnu tvůrčím kompromisům.

Poslal jsem jí dva své pracovní texty a ona mi odpověděla, že není důvod, abych se toho bál. To mě dost motivovalo. Než jsem se ale opravdu rozhodl, trvalo to dva měsíce.

Žijete patnáct let v České republice, ale pocházíte ze Slovenska. Neměl jste problém s jazykem?

Samozřejmě že měl. Nejsem básník ani češtinář. V textech byla hromada chyb, a některé v nich asi i zůstaly. Byl to ale zábavný proces a já si byl vědom toho, že se z toho nemůžu zbláznit. A pár lidí mi s tím pomohlo.

Máte ambici představit písně z alba Planety naživo?

Stane se to na křtu, na který se mi podařilo pozvat skoro všechny zpěváky z desky. Proběhne již 20. ledna v Lucerna Music Baru v Praze.

Další koncerty moc reálně nevidím, bylo by to organizačně příliš náročné. Možná by ale projekt mohl nabrat nějaký jiný směr. Nedávno jsme třeba s režisérem Vladimírem Michálkem mluvili o tom, že by se mohly písně z alba nabídnout studentům FAMU, aby k nim v rámci studia natočili videoklipy.

Věnoval jsem Planetám rok života a jsem rád, že to dobře dopadlo. A moc se těším, že vše mohu završit živým koncertem.

Reklama

Výběr článků

Načítám