Článek
Říká se sice, že když vás nechválí, tak se musíte pochválit sami, ale proto o Literární encyklopedii Salonu (LES) psát nechci. Její první díl jsme otiskli v čísle 233 a vůbec jsme tehdy nepředpokládali, že objevíme tolik nových autorů a že ještě o tolik čísel (a let) později v tom budeme pokračovat – a konce nevidět.
Slovník českých spisovatelů
Když vyšel v roce 1995 první díl tzv. modrého slovníku nebo též Janouškova (Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Díl 1. A– L), jedna z hlavních výhrad směřovala k absenci „mladých“ autorů (byla v něm zastoupena sotva tři jména, která odpovídala tomuto označení).
Druhý díl už byl k „mládí“ vstřícnější, ale už bylo jasné, že v nejbližší době obrovský nárůst nových pokušitelů abecedy žádná akademická příručka nezachytí. (To není výtka literárním vědcům, protože v případě akademických slovníků se ta zlatá vejce musí vysedět. Viz dokončení Lexikonu české literatury po téměř čtvrtině století a právě čtvrtým svazkem završené vydání Dějin české literatury 1945–1989, které můžeme považovat za ediční počin nejméně roku.)
Medailony neznámých autorů
Napadlo mě tedy jednou takhle po ránu, když jsem točil rumpálem dobrých předsevzetí, že by bylo smysluplné otiskovat jakési medailony všech těch ve slovníku neuvedených, aspoň se základními informacemi (a bez hodnotících soudů), které by mohli využívat učitelé, studenti, knihovníci či publicisté ke studiu či práci.
Sedli jsme si tedy s editorem k pivu v restauraci U Dandů a vedli o tom řeči. Vymysleli jsme postupně název (to je vždycky nejdůležitější), jednoduché značky pro jednotlivé obory „psací“ činnosti, rozšířili jsme skupinu i na dramatiky, esejisty, překladatele, publicisty či editory a hlavně jsme stanovili, že nebudeme dodržovat abecední pořádek, protože vždycky na někoho zapomenete.
Do slovníku přibyli vědecko-populární autoři
Časem se popisovaná komunita ještě rozšířila o další dvě skupiny. Jednak o vědce s aktivitami přesahujícími do vědecko-populární literatury či přímo popularizační publicistky, jednak o autory, o kterých literární vědci nepíší, protože je podle nich v jejich dílech málo „intelektuální intervence“. Přitom z větší části zrovna tahle část psavců stabilizuje fungování knižního trhu.
Představeni byli Kateřina Rudčenková a Emil Hakl. Můžeme konstatovat, že jsme vybrali dobře. V těch uplynulých sedmi letech oba nezaháleli, dnes jsou tehdy krátké texty o nich zralé na gruntovní přepis.
www.slovnikceskeliteratury.cz
