Článek
Mahlerovo svědectví o smrti dvou dětí jeho milovaného básníka Friedricha Rückerta se stalo ústředním bodem celého večera. Našlo svou ideální interpretku v temně zabarveném a krásném hlase Fleur Barronové, která písně do detailu vyzpívala jako působivé svědectví otcovského žalu a smutku.
Každý tón byl do hloubky promyšlen a sdělen v úžasném výrazovém i hlasovém rozsahu, to vše za přispění filharmoniků, kteří její přednes citlivě provázeli napříč pěti Mahlerovými zpěvy.
Wagnerovu předehru k opeře Tannhäuser pojal Byčkov jako protiklad chorálu zbožnosti, hříšné i čisté lásky a pečlivě formulovanou dikcí ji dovedl s širokým záběrem ve zvukovém i dynamickém oblouku až k majestátně působivému hymnickému závěru.
Italská symfonie Felixe Mendelssohna Bartholdyho se poté stala pod Byčkovovým vedením očistnou hudební lázní plnou jemně vypracovaných akcentů, mužné sentimentality, snivé lyriky, zpěvné harmonie, strhující živosti a lehkosti bytí v technicky precizních bězích všech nástrojů.
Byl to dokonale prozářený a s velkou elegancí pojatý hudební zážitek.
