Článek
Do Prahy Mazur přiveze Dutillexův houslový koncert, pozoruhodné dílo žijícího francouzského skladatele, který patří dnes ve světě k nejvýznamnějším. Pražské obecenstvo si jistě najde i Prokofjevův 2. klavírní koncert. "Vždycky mi připomene Svjatoslava Richtěra, jemuž byla Praha velmi blízká. Franck, to je pro mě zase spojení německé a francouzské hudební tradice. A kdo ví líp než Francouzi, jak hrát Ravelovu La Valse?," řekl Masur.
Masur se chce dál věnovat české hudbě
Masur se rád do Prahy... "Vaše město a festival jsou moje velká láska, po léta pro nás byly oknem do světa. Prvního Janáčka jsem slyšel v Národním divadle, s Felsensteinem jsem tam uvedl Verdiho Othella. Česká filharmonie bývala jedním z nejlepších světových orchestrů. I Franckovu Psyché, kterou tu teď budu dirigovat, jsem poprvé slyšel z české nahrávky. Byl to Talich, nebo Kubelík, už nevím. Franck ji snad chtěl zahodit, a jaká je to muzika," uvedl Masur.
V NDR tento světoznámý dirigent jako první uvedl Janáčkovy Zápisky z mrtvého domu. Když pak mluví o Josefu Sukovi, zmiňuje zejména jeho Asraela coby monumentální, nezapomenutelné dílo. Nadále se české hudbě chce věnovat: "Chci uvádět víc skladeb Bohuslava Martinů. Ovšem dobře znám a mám rád i Slováky, Cikkera a Suchoně...
Česká hudba je kromě Janáčka a Martinů ve světě málo známá, na rozdíl od maďarské či polské. To je možná trochu i vina Čechů. Je jasné, že je to i otázka peněz, propagace, nakladatelů."
Obtížná situace orchestrů
Kurt Masur se také rozhovořil o situaci orchestrů, která není nijak jednoduchá. "Kromě Spojených států nemůže dnes nikde na světě velký orchestr existovat bez obrovských veřejných subvencí. Tady jde samozřejmě i o mzdovou situaci, zajištění hudebníků. Po devadesátém roce se na Východě všude myslelo, že to jde jinak. Nejde. A tyhle omyly je třeba korigovat. Snad se Zdeňku Mácalovi podaří vrátit České filharmonii její někdejší věhlas, navázat na tradici Talichovu, Kubelíkovu, Ančerlovu a Neumannovu," prohlásil Masur.