Článek
Kde se vzala myšlenka?
Rád jsem poslouchal vyprávění babiček a dědečků, ale dneska už tady nikdo z nich není – teprve nedávno mi došlo, že si jejich příběhy taky jednou vezmu do hrobu. A přišlo mi to líto, jejich životy se velmi dramaticky prolínalo celé 20. století.
Začal jsem psát knihu, u které jsem cítil, že výrazně potřebuje také obrazovou složku. Díky novým technologiím jsem si tak mohl začít hrát. Jedna z prvních fotografií byl snímek mého pradědečka, který byl koňským handlířem v Trhových Svinech, tak jsem vyrobil „snímek“, který v knize nakonec nebyl použit, ale ukázal mi cestu – pradědeček sedí s kobylou u stolu, společně pijí kávu. Je tam nadsázka, humor – vypadá to jako fotografie, ale stejně je jasné, že je to hra.
František Wortner, koňský handlíř
Kdo by krásný Rudi?
Můj děda vyrůstal v Trhových Svinech, žil pak v Českých Budějovicích. Přál si, abychom ho oslovovali „Schöne Rudi“, možná se ještě pořád necítil na dědečkovský věk.
Měl pocit, že vypadá jako lepší verze Seana Conneryho. Byl hrdinou Pražského povstání, doma máme jeho prezidentské řády, ale v knize se zaměřuji na jinou vrstvu jeho života, linku obyčejného malého kluka, který netuší, kdo je jeho otec, slýchá jen kusé příběhy.
Knížka odhaluje stará rodinná tajemství, věci, které se u nás říkaly jen napůl, ale dnes se jich už nemusíme bát.
Co bylo na přípravě knihy nejtěžší?
Zharmonizovat text a obraz – jsou to přece jen obrazové dějiny z historie jedné rodiny. U fotek jsem trávil hodně času, aby přesně odpovídaly mým představám.
Chtěl jsem vidět, jak mohl vypadat souboj mého pradědečka s medvědem, který se skutečně odehrál, jak asi vypadali zedníci, kteří šli právě stavět poutní kostel.
František, kterému mlátička amputovala ruku.
Nakonec to byla náročná práce i pro grafičku a ilustrátorku, aby umně propojily obraz s textem. Ilustrátorka Sabina Třešková obraz výrazně posunula tím, že k fotografiím dokreslila další prvky, příběh tak pokračuje i mimo fotografické rámečky.
Jaké jsou první reakce na knihu?
Zatím velmi kladné, čtenáře ta hra baví. Myslím, že tahle inovace může ukazovat novou cestu, jak využívat moderních nástrojů při tvorbě knih, umělá inteligence bude čím dál častěji součástí našich životů a naší práce – přesto v téhle knize nebyla nástrojem, který by někomu z nás práci ulehčil, naopak.
Dala nám možnost udělat věci jinak. Hravě, zábavně, současně. V neposlední řadě je to příležitost, aby naše děti znaly příběh svých předků: kniha je jako časová konzerva, kde krásný Rudi čeká na posluchače, kterému odvypráví svůj životní příběh.
