RECENZE: Románový Milan Kundera, příkrý i vybájený

K jednomu z nejvýznamnějších českých literátů, jenž po emigraci nabyl roku 1981 francouzské občanství a do vlasti se ani po listopadové revoluci nikdy natrvalo nevrátil, se vztahuje pěkná řádka publikací v čele s biografickým opusem z pera Jana Nováka.

Pseudonymní tvůrce vychází ve vlastním textu nejen z obšírného díla Kundera: Český život a doba, ale kupříkladu také ze sborníku Český spor o Milana Kunderu, který se zaměřuje výhradně na mediální aféru údajného spisovatelova udání západního agenta Miroslava Dvořáčka v roce 1950, jež se neochvějně neprokázalo.

Kauza se stává námětem jedné z kapitol novely, v níž Zeithaml skrze hlavní postavu akademika straní Kunderovi, přičemž stanovisko buduje na pádných argumentech.

Ačkoli autorovi proslulé Nesnesitelné lehkosti bytí i takto jednoznačně projevuje úctu a neskrývá obdiv, dokáže mu rovněž zpříma pohlédnout do očí.

S poctivou dávkou nadhledu a komičnosti rozjímá o tom, kým by se Kundera stal, kdyby se nevydal na literární dráhu, anebo jak by nejspíš zněla konverzace mezi jím a diktátory Hitlerem a Stalinem, pokud by se setkali tváří v tvář na onom světě.

Řezavým jazykem se zarývá i do spisovatelova ne vždy slunného vztahu s manželkou Věrou, a především do jeho tvrdošíjné snahy nebýt vydaný všanc veřejnosti a hovořit nikoli sám za sebe, avšak prostřednictvím tvorby.

Zejména v částech pojatých ich-formou se Zeithamlovi daří s Kunderovou osobností co do stylistiky i rozebíraných témat pozoruhodně splynout a přiblížit jeho tolik schovávanou mentalitu.

Falešný knír jako celek složený z úlomků Kunderova známého či mytického životopisu navzdory drobným vyprávěcím zádrhelům, kdy některé ze sedmičky příběhů poněkud přitáhne za vlasy, dobře funguje.

Jen je třeba nebrat tento lehce nadsazený počin zas tak vážně, aby se dosáhlo žádoucího čtenářského požitku.