Článek
Soud obžalovanému rovněž uložil zabezpečovací detenci. Poškozeným musí vyplatit přes tři miliony korun jako odškodné.
„Obžalovaný se k většině skutků v podstatě doznal,“ uvedla předsedkyně senátu Pavla Hájková s tím, že se mladík v podstatě přiznal i k pokusu o vraždu. „Uvedl ale, že nesouhlasí s právní kvalifikací a s tím, že byl srozuměn s tím, že by mohl poškozenou usmrtit,“ doplnila.
Podle soudu ale o pokus o vraždu, navíc s rozmyslem a provedený trýznivým způsobem, zcela evidentně šlo. „Nejen, že jí nepomohl uhasit, ale záchranou službu zavolal až po 16 hodinách, z obavy ovšem o své zdraví. Zranění poškozené bagatelizoval, kdy říkal, že sanitka nemusí spěchat,“ podotkla soudkyně. „Nelze nezmínit extrémní dobu, kdy jí nebyla poskytnuta první pomoc a byla vystavena nesmírným bolestem,“ dodala.
Vzhledem k tomu, že podle znalkyň v Junkově případě veškeré medicínské prostředky selhaly a medicína již nemá pro léčbu či resocializaci obžalovaného co nabídnout, rozhodl soud o zabezpečovací detenci. Podle znalkyň má Junek disociální a sadistické sklony a představuje pro společnost vysoké riziko.
Junek podle státní zástupkyně v letech 2024 a 2025 v pražských Řepích psychicky i fyzicky týral svou přítelkyni. Nadával jí, že je štětka, ku*va, špína. Denně ji mlátil kvůli malichernostem, oholil jí vlasy, mlátil ji teleskopickým obuškem a podobně. Mimo jiné také vzal jejich potkana, několikrát s ním udeřil o zeď a následně poškozenou nutil, ať ukončí jeho trápení.
Žena, která k němu měla silný citový vztah, to ovšem nedokázala a potkan po několika hodinách zemřel na vnitřní krvácení. Vše vyvrcholilo v dubnu 2025, kdy dívku polil benzinem a zapálil. Poškozená utrpěla popáleniny na 16 procentech těla. Do nemocnice se dostala až druhý den, protože se zprvu prý shodli na tom, že nebudou volat záchranku a zvládnou to sami.
Junek podle spisu dlouhodobě týral zvířata i předchozí přítelkyni. Už v roce 2018 utýral k smrti kotě, za což byl v Kladně odsouzen trestním příkazem. Dva roky poté, kdy se nastěhoval do bytu poškozené, začal brutálně týrat potkany, které si s sebou přinesl. Házel s nimi o zeď, některé rozpitvával, řezal jim končetiny, hlavy a podobně.
Junek si ze žárlivosti po dívce požadoval přístup k jejímu telefonu i počítači a vynucoval si na ní pohlavní styk. Sám víceméně nic nedělal, jen pil a bral drogy, nájem za něj musela platit matka přítelkyně. Po dvou letech její otec Junka z domu vyhodil, dívka se s ním rozešla. Junka to vytočilo a začal jí vyhrožovat, že rozešle její intimní fotky rodině a známým. Vyhrožoval jí i jejím blízkým a nakonec snímky skutečně rozeslal.
Junek také podal tehdy šestnáctileté sestře své přítelkyně drogu GHB, zvanou též „tekutá extáze“. Tu dívce bez jejího vědomí nalil do džusu, i když věděl, že jí je šestnáct. Až poté jí vysvětlil, co je to za látku, jaké má účinky a že jí to dal do pití proto, „aby ji poučil o jejím možném nebezpečí.“
Mladík se v podstatě ke všem činům přiznal, popíral pouze pokus o vraždu. Připustil, že poškozenou benzínem polil a zapálil, zabít ji ale prý nechtěl. „Ani nevím, co bylo předtím, proč jsem se naštval. Viděl jsem rudě, byl jsem extrémně agresivní. Podezíral jsem ji z nevěry, že mi lže,“ popisoval Junek soudu. „Nevím, co se stalo. Chtěl jsem ji strašně vystrašit, chtěl jsem z ní vynutit přiznání. Že by se teoreticky mohla přiznat jenom ze strachu. Neměl jsem přímej důkaz, že mě podváděla, ale nevěřil jsem jí,“ prohlásil u soudu.
Znalkyně z oboru psychologie a psychiatrie pro Junka navrhovaly detenci. Podle nich je fascinován agresivitou, masovými vrahy, těší ho ubližovat živým tvorům. Byť má smíšenou poruchu osobnosti, netrpí podle nich žádnou duševní poruchou, kvůli které by měl snížené rozpoznávací či ovládací schopnosti.
