RECENZE: Letní Zločin v Amalfi dělá vraždu přitažlivou

V češtině kniha vyšla nedávno, před začátkem léta. Detektivní případ v ní se odehrává v italské obci Amalfi a jejím okolí, jednom z těch nádherných míst, která jsou na jihu Evropy k vidění a navštívení.

Pobřeží Amalfi totiž patří k nejzajímavějším územím starého kontinentu. Nabízí strmé útesy padající do Tyrhénského moře, silnice vinoucí se mezi skalami, města vystavěná v několika úrovních nad sebou i život, který se přizpůsobil náročnému terénu. V létě tam slunce doslova pálí. Nachází se jen asi hodinu a půl cesty od Neapole a moře je v něm křišťálově čisté.

To všechno manželé De La Motteovi ve Zločinu v Amalfi s lehkostí a nejspíš i se znalostí prostředí popsali. Přidali k tomu i popisy častých posezení u jídla a pití, která jsou dopřána výpravě ze Švédska, kolem níž se napětí v příběhu točí.

Šikovně rovněž provokují chuťové buňky i představivost čtenářů tvrzením, jak výtečně zdejší pokrmy chutnají, jak noblesně se servírují a jak moc jsou osvěžující a dobré.

Na pozadí toho všeho ale dojde ve švédské skupině k vraždě. Gottfried Byhlén, majitel společnosti vyrábějící čokoládové pralinky, pozval na odpočinkový pobyt zástupce své rozvětvené rodiny, kteří povětšinou pracují pro jeho cukrářskou společnost. Zatímco se většina z nich domnívá, že dojde k předání šéfování továrny některému ze současných členů vedení firmy, Byhlén jim nachystal překvapení. Nemilé, samozřejmě.

Brzy tedy dojde k vraždě, kterou vyšetřuje nejenom komisař Russo, ale také stockholmský učitel dějepisu a čerstvý vdovec Hugo Lind, jenž po předešlém prožití příběhu z knihy Zločin na Capri na jihu Evropy zůstal, protože se tak trochu zamiloval do průvodkyně Lary Belmonteové. Nyní se nechal najmout jako řidič autobusu, aby pomohl zabezpečit požadavky a plány rodiny Byhlénových. A Lara případ řeší také.

Z knihy prýští léto tak intenzivně a naléhavě, že ani moc nevadí, že se do role detektivů pasovali lidé, kteří by to prostě dělat neměli, protože tu práci nesvedou. Nepřináší totiž skoro žádné napětí, sváry mezi členy švédské výpravy jsou tak nějak obyčejné, podezřelí jsou samozřejmě všichni, ale jelikož se De La Motteovi ani nepokusili nandat na záda některé z postav více hříchů než jiným, brzy se ukáže, že je v podstatě jedno, kdo je vrahem.

Všechno plyne, rozuzlení je podobně malátné jako pohyb postav vystavených žáru letního slunka, a když to skončí, napadne jednoho, že by si mohl přečíst i tu předtím vydanou knížku ze série Vraždy pod sluncem. Povedená je sice méně, ale její atmosféra je se Zločinem v Amalfi podobná.