RECENZE: Hladina krve se uzavírá, i když občas teče jinam

Pro Brykner jde teprve o druhou knihu. Už v té první – Beze stopy, z roku 2023 – ale ukázala talent. Po té druhé je jasné, že se s ní musí v detektivním žánru naplno počítat.

Hlavním hrdinou její novinky je kapitán Filip Bauer, jenž se k případu mrtvého chlapce dostává záhy poté, co je jeho smrt odhalena. V rámci čtenářské solidarity se nesluší prozrazovat žádné detaily z děje, takže jen stručně napovím, že vedle vyšetřování čekají policejní tým rozsáhlé výlety do minulosti dílčích postav, a i do jejich poměrně vzdálené budoucnosti.

Brykner zvládá časové roviny střídat poměrně zdatně. Čtenář se díky ní v příběhu neztrácí. Svým postavám dokáže vdechnout život, jsou uvěřitelné. Nejen policie má totiž svá pravidla, nastavené zvyklosti má i maloměsto, v němž žijí. Na můj vkus se v něm sice děje moc vražd, obývají ho často dost psychicky nestabilní jedinci, ale i to k tomuto žánru patřívá.

Drobnou výtku bych měla v tomto směru k vykreslení protagonisty Filipa Bauera, jenž (prozradím, neb to autorka dělá prakticky od první stránky) má viditelný fyzický handicap. Uvěřit tedy tomu, že mu do postele po pár hodinách popíjení v baru na maloměstě padají samé neznámé krásky, bylo dost těžké. Na druhou stranu nejsem chlap, do nočních podniků nechodím a třeba se to fakt mužům před čtyřicítkou stává.

Poutavost knihy tohle mé brblání však nijak nesnižuje. Ostatně její závěr je poměrně překvapivý, za což má u mě autorka body k dobru. Ty minusové bych jí naopak ještě dala za překombinovaný konec. Těch náhod a lidského neštěstí bylo na mě až moc. K čemuž patří mizení lidí beze stopy. Přece jen, žijeme v Česku a píše se 21. století.

To jsou ovšem detaily. Čtenářský zážitek vám nezkazí. Jestli máte rádi jemnější detektivky, zkuste dát novince Brykner šanci. Hladina krve vám určitě zpestří konec léta. A číst ji můžete i před spaním. Nejde totiž o drsný severský „hard styl“, ale spíše o zdařilé vyprávění z lokality plné lesů, kde se mimo jiné vraždí.