RECENZE: Anna Tell zdolala název svého thrilleru příběhem

Možná by bylo lepší převést do češtiny původní švédský název Det sanningen döljer jako Co skrývá pravda. Nejpřitažlivější by ale bylo pojmenování úplně jiné, promyšlenější. Přesto je to výborná knížka.

Když už je ale řeč o jedné slabině, pojmenujme i tu druhou. Hlavní postava se jmenuje Hedvig Lilja, což českým uším nedává jistotu v tom, jakého pohlaví je. Speciálně v tomto případě by proto bylo lepší použít pravidlo českého pravopisu o přechylování jmen, a to bez ohledu na to, že by vznikl tvar Liljová.

V téhle knížce to však respektováno není, a to ani v uvedení jména autorky (mimochodem, na obalu její předchozí v češtině vydané knihy 4 dny v Kábulu je přechýleno). Jelikož je však dnes čeština v mnoha ohledech bez pevných pravidel i ochrany a sluší se respektovat rozhodnutí majitelů autorských práv, aby nenastal zmatek, čiňme tak se skřípěním zubů v dalších řádcích rovněž.

Po třech knihách s Amandou Lundovou v hlavní roli zahájila švédská spisovatelka Anna Tell novou sérii. Je to dáma s přemírou zkušeností přímo z branže. Byla vyšetřovatelkou stockholmské policie a nyní působí ve státní zpravodajské službě Säpo. V knize všechny tyto profesní zkušenosti evidentně využívá, což textu dodává živou důvěryhodnost.

Nadto nechodí kolem horké kaše. Svou hrdinku za krátkou dobu dobře představí, takže čtenář ví, kolik je jí let, jak se cítí, co prožila a z čeho má strach. Je to pro jeho pozitivní spojení s ní praktické. Všechny ty položky vyšetřovatelce přidávají sympatie a ona si o ně nemusí říkat třeba málo pravděpodobnými hrdinskými kousky nebo jinak. Je přitom dostatečně drsná, zkušená a zručná.

Anna Tell vložila svůj příběh do dvou časových rovin. První potřebuje druhou, druhá osvětluje první. Hedvig Lilja se při jejich propojování a odhalování stává komplexní a zajímavou osobností jak v soukromém, tak profesním životě.

Velice zajímavý je například vývoj pracovního vztahu mezi ní a jejím mladším kolegou Samirem. Je přehledně vystavěný, mění se nenásilně, takže si čtenář bez toho, že by se mu tolik věnoval, záhy uvědomí, že se v něm stalo něco zásadně nového.

Přitažlivě popsané i vysvětlené jsou rovněž kontrasty mezi policejní prací ve Stockholmu a na venkově, kde se příběh odehrává.

Právě onu venkovskou atmosféru se autorce podařilo navodit i ve vyprávění, nejen v popisu. Českému čtenáři to věrohodně předává překladatelka Olga Bažantová, a dělá to s takovou noblesou, že to až svádí k tomu zajet se někdy do míst, kde se knížka odehrává, podívat a být třeba i na cvičišti, kde to celé začalo.

Severská detektivka má v našich zeměpisných šířkách pořád velmi dobrou pověst. A Anna Tell je autorka, která ji svým vkladem nepokazila.